Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život města před osmdesáti lety

11. 11. 2011

Život města před osmdesáti lety aneb vzpomínky na staré Klatovy

 

Smyslem a účelem tohoto krátkého zamyšlení není srovnávání tehdejšího času přelomu 20. a 30. let minulého století s dnešní dobou, ale jen připomenutí něčeho co bylo. Logicky vzato, každá doba přináší své klady a zápory. Také si musíme uvědomit, že se Klatovy urbanisticky hodně změnily. Původní předměstí, jejíž stará zástavba byla srovnána se zemí, se rozrostla a některé okrajové části vznikly zcela nově. Co je však zajímavé nebo spíše alarmující je fakt, že město se stavebně rozšířilo více nežli adekvátní přírůstek obyvatelstva. Tenkrát v roce 1931 měly Klatovy cca 14 tisíc obyvatel, dnes, bez spádových obcí, necelých 20 tisíc lidí. Současná doba tomu moderně říká, lidská stopa člověka. Popsat ve stručnosti celé město není v tomto obsahu možné, takže se zaměříme jen okrajově na město vnitřní (1. čtvrť), které ve své podstatě ještě na začátku 19. století představovalo město Klatovy jako samostatný celek.

 

Ve zmíněném období tzv. „První republiky“ byly již velké průmyslové továrny a jiné velkoplošné podniky místních firem vybudovány (postupem času další přibývaly) mimo historické centrum. Jedinou výjimkou byl „Měšťanský pivovar“ v bývalém jezuitském semináři (Balbínova 58/I.). Také školy a úřady vesměs zůstaly na svém místě. Jen v případě bývalého dominikánského kláštera ( Plánická 174/I.) a bývalého jezuitského gymnázia (Denisova 148/I.) bylo využívání jiné. Důležitou součástí města byly peněžní ústavy. Dnes máme na náměstí čtyři, tenkrát pět. Na místě dnešní „Komerční banky“ (166-167/I.) byla „Spořitelna města Klatov“. V rohovém domě 154/I. byla „Anglo banka“ a „Pražská úvěrová banka“, vedle v 155/I. (dnešní ČSOB) byla „Česká průmyslová banka“. Na rohu 151/I. (dnešní TEP) sídlila „Občanská záložna“. Na horní straně náměstí, taktéž na rohu, v 66/I. sídlila „Hospodářská záložna“. Jako šestý objekt byla „Živnostenská záložna“ v dnešní ulici Kpt. Jaroše 95/I. Ve vnitřním městě také byla vojenská kasárna (bývalá jezuitská kolej pod Černou věží). Vizitkou cestovního ruchu a barometrem úspěšnosti byly hotely. Dnes hotelové služby najdeme jen v Randově ulici 11/I., kde sídlí „Ennius“. Tenkrát ve vnitřním městě byly velké hotely dokonce tři. V Pražské ulici 22/I. byla „Střelnice“, v Randově ulici 112/I, byl hotel „Němec“ a na náměstí v 64/I. byla slavná „Bílá růže“. Její provoz končil v roce 1991 a mnozí si její slávu ještě pamatujeme. Důležitou roli v „občerstvení“ turistů a pochopitelně místních byly hostince a restaurace. V této kategorii se naše doba vyrovná co do počtu restaurací, kde se jídla vaří. V roce 1933 byly tady, mimo již zmíněných hotelů, které měly pochopitelně restaurace, ještě hostince: na náměstí „Národní Beseda“ (191/I.), „U Města Prahy“ (153/I.), „Měšťanská Beseda“ (167/I.), v Jarošově ul. „U Českého znaku“ (51/I.), „Na ostrém rohu“ (94/I.), v Pražské ul. „U Zlatého soudku“ (125/I.), „U kanónu“ (123/I.), v Dlouhé ul. (Čsl. legií) „Na baště“ (37/I.), „U Prexlerů“ (143/I.), v Denisově ul. „U Kozů“ (92/I.), „Na Staré Rychtě“ (102/I.), v Krameriově ul. „V tunelu“ (180/I.), „Živnostenská Beseda“ (143/I.), ve Václavské ul. „U Bartoušků“ (18/I.) a pod Černou věží „Pod brankou“ (48/IV.). Dnešní doba se také ještě vyrovná v oblasti barů a kaváren. Aktuální počet převyšuje tehdejší stav. Máme tady „U Bílé věže“ (165/I.), „Pumpu“ (162/I.), „Pod Černou věží“ (59/I.), Mléčnou“ (65/I.) a další, ale věhlasu legendární „Slávie“ (v patře dnešní KB) nedosahuje ani jeden dnešní podnik. Také další místa ve městě měly velmi vynikající pověst. V Bílé růži byl „Sport“, na Střelnici bylo „Corso“, na náměstí „Národní kavárna“ a na „Staré Rychtě“. V ostatních živnostenských, obchodnických a řemeslnických oborech bohužel dnešní doba nedosahuje stavu z roku 1933. Výjimkou je advokacie, finanční poradenství, cestovní kanceláře, herny, sázkové místa, lékárny, optiky a dámské kadeřnictví s masážními a nehtovými studii. Musíme však logicky uznat, že doba a vývoj společnosti „tomu chtěly“, aby se klasický obchod přesunul do „marketů“ (v době socializmu do samoobsluh), řemesla do vnějšího pásma města a centrum „obsadily“ nové činnosti služeb.  

 

Vypsat konkrétně všechny obchody, krámy a provozovny není účelem, nehledě na to, že by z toho byla obsáhlejší kniha, ale můžeme objektivně říci, že koloniály (obchody s potravinami), pekařství, řeznictví, uzenářství, papírnictví, železářství, hodinářství, obuvnictví či ovoce-zeleniny, cukrárny, mlékárny, galantérie, konfekce, látky, trafiky a další jiný „krámy“, byly přes osmdesáti lety ve městě více zastoupeny. Dnes máme u těchto „živořících“ činností tak málo jednotlivých obchodů, že nám stačí prsty jedné ruky... Jen namátkou připomenu některá místa, která se nesmazatelně zapsala do kolonky nejvýraznějších „kšeftů“. Tak například. Cukrárna „U Schottů“ (Pražská 160/I.), drogérie „Šturma“ (náměstí 169/I.), fotoateliér „Hahn“ (Zlatnická 33/I.), papírnictví „U Jelínků“ (náměstí 65/I.), holičství „Chroust“ (Randova 151/I.), hračky, látky aj. „U Löwyů“ (Pražská 161/I.), látky „U Sieberů“ (náměstí 152/I.), tiskárna „Čermák“ (Denisova 106/I.), mlékárna „Kolowratova“ (Křížová 162/I.), galantérie „Černohous“ (náměstí 151/I.), koloniál „Zýka“ (náměstí 155/I.), „Holeš“ (Jarošova 101/I.), „Kubernát“ (Plánická 70/I.), „Vrba“ (Vídeňská 1/I., následně náměstí 171/I.), „U Kaňáků“ (Pražská 21/I.), „Meinl“ (Pražská 162/I.), krejčovství „Bošek“ (tamtéž), řeznictví „U Trávníčků“ (Pražská 118/I.), „U Šedlbaurů“ (Jarošova 108, následně 109/I.) uhlí „Pollack“ (Pražská 119/I.), obuv „Baťa“ (náměstí 170/I.), sklenářství „U Sommerů“ (Pražská 184/I.), hodinářství „U Zrzaveckých“ (Jarošova 110, následně 205/I.), hodinky, kola aj. „Pichner“ (náměstí 168/I., následně Křížová 162/I.), železářství „U Krausů“ (Jarošova 186/I.). Jistě i vy, kteří čtete tyto řádky, byste přidaly nějaké další jméno...

 

Co je ještě závěrem důležité napsat, že město v roce 1933 mělo 220 obytných domů a účelných staveb (198 uvnitř za hradbami a 22 u vnějších hradeb), které měly číslo popisné. Nerozlišuji čtvrtě. Účelné obytné stavby byly: Černá věž, jezuitská kolej, jezuitský seminář, dominikánský klášter, tehdejší nové gymnázium, dívčí měšťanská škola, arcibiskupský dům a děkanství. Mimo těchto objektů ve městě byly bez čísla čtyři kostely (jezuitský, arciděkanský, dominikánský a židovský), dvě okrouhlice, Bílá věž, obecní dvůr v Podbranské ulici a vojenské stáje v Tyršově ulici směrem k sokolovně. Do roku 1985 byly demoličně odstraněny stáje, dvůr a 30 obytných domů. Mezi lety 1935 až 1995 bylo nově postaveno 10 staveb s novým číslem popisným a dvě s číslem staronovým. Matematicky vzato, má současné historické centrum „barákový“ deficit. O stavu obyvatelstva ani nemluvím. Za ty desetiletí se většina zde bydlících lidí odstěhovala. Z mnoha bytů vznikly kancelářské a jiné prostory. Také rodiny dnes nejsou tak početné jako kdysi. Z tohoto důvodu také vyplynul daný stav obchodu. Za těch pět desetiletí mohu říci, že město není tak živé jako „bejvávalo“, po ulicích je více aut nežli lidí a kdyby tady nebyly úřady a školy, tak je tu pomalu “mrtvo“. Pro nás tady bydlící to má však jednu velkou výhodu. Když přijde víkend, tak je zde takový klid, že ani na vesnici „takovej nemaj“...