Obec se statusem městyse (2006) cca 20 km severovýchodně od Klatov u velkého žinkovského rybníka zvaného „Labuť“, přes který protéká řeka Úslava. První písemná zmínka je z r. 1177. Na náměstí kostel sv. Václava (1352) barokně přestavěn. Na obecním úřadě regionální muzeum Jiřího Pomahače. Nedaleko 2 km jižně novorenesanční romantický zámek (1897-99 rytíř Karel Wesely), známé sídlo Karla a Emila Škody. Po válce rekreační objekt ROH. Dnes v privátním zahraničním majetku a postupně se opravuje. Původně zde byla vodní tvrz (1525) pánů z Klenového. Nad zámkem Obrovo hradiště (549 m n. m.) se zbytky hrádku Potenštejna.
Tato obec je mezi lidem hodně známá svým rybníkem. Hlavně rybáři z celých západních Čech toto místo znají. Největším „svátkem“ je pochopitelně výlov. Jeden takový historický je zaznamenán v klatovském tisku. Ve čtvrtek ráno 10. října roku 1878 to začalo. Od sedmé hodiny ranní lovci natáhli u zámku „nevod“ (tažnou rybářskou síť) a táhli pomalu ke hrázi. Za dvě hodiny dorazila a byla vytažena první várka. Potom ještě následovaly další tři zátahy, které byly taktéž velmi vydatné. Ryby byly prodány plzeňskému obchodníku Burgrovi a zbytek místním návštěvníkům, kteří přijeli ve velkém počtu ze všech okolních měst a větších obcí. Dle váhy byla cena za celého kapra od 2 do 4 zlatých (cca 200 až 400 Kč) Celkem se přibližně jednalo o 180 centů ryb (18 tun), pěkných kaprů o váze od 6 do 8 liber (3-4 kg). Bylo mezi nimi mnoho velkých štik a také úhořů. Mezi druhým a třetím výlovem se strhla potyčka mezi několika nedočkavými „čumili“ a policií, kteří již nevydrželi čekat na břehu a vrhli se do vody. Jeden četník byl zasažen kamenem do zad a proto ostatních devět četníků vytvořilo kordón s nasunutými bodáky na puškách a pod výstrahou drželi lidi v přiměřené vzdálenosti od břehu. Atmosféra byla velmi vypjatá a Bůh ví jak by to skončilo, když najednou hlavní porybný dal signál „Hoří“. Po vytažení hlavní várky se „zůstatek“ malých a uniklých ryb ponechával svému osudu, přesněji řečeno k bezplatnému chycení obecenstvem. Mnoho set až možná dva tisíce venkovanů s košíky se vrhlo do vody a snažilo se něco ulovit. Byla to ohromná švanda pro ostatní přihlížející na břehu, kteří čekali ve frontě a rybu si radši za peníze koupili. Na jednoho „ouhoře“ se vrhlo cirka 20 až 40 lidí a všichni skoro po pás v bahně „sehráli“ takovou grotesku, že to ani nejlepší ochotníci nedovedli tak zahrát. A to nemluvě o tom, že již od rána přibližně sto lidí v hořejší části rybníka hledalo v metrovém bahně, v části již dříve odtečené, nějaký zapomenutý přeživší úlovek…
V roce 1881, přesněji 6. března, zemřela na žinkovském zámku na ochrnutí srdce 46letá hraběnka Karolina Schenková ze Schtauffenbergu, rozená Lobkowiczová. Jejím bratrem byl kníže František z Lobkowitz a proto byla pohřbena v rodinné hrobce v Křimicích. S manželem Filipem měli pět dětí a jejím švakrem byl hrabě Jan z Harrachů. Ten také žinkovské panství na podzim roku 1883 koupil. V neděli 4. listopadu osobně zavítal do Žinkov, kde byl všemi vřele uvítán a pronesl zde slavnostní řeč. V ní zmínil vlastenecké povinnosti všech lidí a lásku ke krásné a slavné české zemi. Taky rozhodl, aby veškeré vedení panství bylo v mluvené a písemné formě vedeno již jen v českém jazyce. Redaktor si na konci svého článku povzdechl: „Kdyby všichni šlechtici, kteří praví se býti upřímnými Čechy, jednali podobně jako hrabě z Harrachů, kde jsme již mohli býti?“
Jen zasvěcení znají jméno Clause Philippa Maria Justiniana Schenka, hraběte von Stauffenberga. Jak již je výše uvedeno tento rod svého času vlastnil Žinkovské panství a babička Klause Schttauffenberga byla Karolína rozená Lobkowiczová. Tento Klaus (1907 – 1944) byl německým důstojníkem, absolvoval jezdeckou vojenskou školu v Hannoveru a jeho nejvyšší vojenská hodnost byla podplukovník generálního štábu. V bojích v severní Africe přišel o pravou ruku a jedno oko. Do válečné historie vstoupil jako vedoucí představitel protihitlerovské koalice v operaci „Valkýra“. Byl to osobně on, který dal kufřík s výbušninou do blízkosti Adolfa Hitlera. Bylo to 20. července 1944 a všichni víme, že tento atentát na Vůdce nevyšel. A Klaus? Ten byl druhý den popravčí četou zastřelen...
A co osudy Škodů znáte? Asi ne, tak jen stručně. Zakladatel jedné z největších strojírenských a zbrojařských továren na světě byl rodák z Plzně Emil Škoda (1839 – 1900). Svoji firmu založil r. 1859 a v r. 1869 koupil v Plzni od Valdštejna jeho strojírny. Od císaře dostal titul rytíře. Měl čtyři děti – Josefínu, Johanu, Hermínu a Karla. Jeho syn Karel (1878 – 1929) se u otce vyučil zámečníkem a po smrti otci převzal vedení podniku, avšak jeho život byl plný skandálů. Velmi si potrpěl na mladé slečny a alkohol. Jeho manželka Hermína byla velmi velkoněmecká a manželství nebylo šťastné. V době 1. sv. války, kdy jako šéf podniku dosáhl nejvyšší slávy, byl dokonce císařem povýšen do stavu baronského. Po vzniku nové republiky o své postavení přišel a manželka, která se nemohla smířit s rakousko německou porážkou se s ním rozvedla a odstěhovala se do Kanady. V r. 1915 koupil panství Žinkovy, kde často pobýval. Miloval rychlá a luxusní auta, byl to jeho osud, protože zemřel ve Vídni na následky dlouhodobého zranění z autonehody. Jak rodina jeho rodičů, tak i jeho rodina byla chováním, mluvou a duchem německá. Měl tři děti Emila (1908 – 1945), Karla (1910-1945) a Hedviku (1912 – ?). A zde je smutný příklad honění se za majetkem a slávou. Nejpilnější Emil – dědeček, zemřel ve věku 61. letech na banální slepé střevo. Karel – otec zemřel na zápal plic v nedožitých 51. letech. Emil – syn, se dostal do internačního sběrného tábora, kde byl dozorcem, členem Revoluční gardy, přizabit. Zakrátko zemřel. Bylo mu 37 let. Jeho bratr Karel byl prohlášený za blázna a za podivných okolností zemřel v Bohnicích. Bylo mu 35 let. Sestra Hedvika se pracovala ve válce v Červeném kříži a zůstala ve Francii. Všichni byli svobodní a bezdětní, jako kdyby „Osud“ nechtěl, aby tento rod byl na světě... Z českého kováře (v 18. stol. Jan Škoda z Dolan) se stal německý zbrojař, který zbohatl na výrobě zbraní, které „zavinily“ smrt miliónů lidí...
