Přátelé české historie

Hrdinná smrt zapomenutého legionáře

Na úvod svého povídání připomínám, že příští měsíc, tj. 21. června 2018 uplyne 100 let od zbytečné smrti Tomáše Vrby (* 1885) z Lorety u Klatov. Když se 28. října 1922 slavnostně odhaloval pomník padlým ve světové válce (1. sv. válce), byla upřena velká pozornost na zadní část, kde byly vytesány všechny klatovské oběti. Celkem 314 jmen. Proč nebo z jakého důvodu nebylo Vrbovo jméno zmíněno, to už se nikdy nedozvíme. Buď se na něho zapomnělo, nebo ho výběrová komise neuznala mezi klatovské oběti. Tak či onak, v roce 1923 mu Obec legionářská nechala zhotovit na loretánské návsi u jeho rodného domku vlastní pomník se sochou. Slavnostní odhalení pomníku s následnou pietou se uskutečnilo v neděli 12. srpna roku 1923. Autorem byl, stejně jako u pomníku klatovského, Vilém Glos. Jednalo se opět o hořický pískovec a dominantním symbolem byla alegorická mužská postava, která zlomila německý dub a hledí k domovu.

Tomáš Vrba, když narukoval, tak mu bylo 29 let. V roce 1916 opustil nenáviděnou černožlutou císařskou armádu a zběhl do italského zajetí. V rok trvající bitvě o řeku Piavu byl Vrba s dalšími Čechy začleněn do legionářského pluku v rámci italské armády a nasazen do boje proti rakousko uherské armádě. Na plošině Asiago při jednou z mnoha bojů Rakušané použili plynové granáty a maďarské oddíly zajali několik českých legionářů. Mezi nimi byl i náš Vrba. Výslechy probíhaly „po dobrém i po špatném“, sliby a výhrůžky. Mučili ho, aby prozradil italské pozice, ale on nic nesdělil. Píchali do něj bajonety a při surovém mlácení mu zlomili dolní čelist. Polomrtvého ho odtáhli před polního soudce, auditora, který nad zběhem podepsal trest smrti. Shodou okolností to byl jakýsi Boublík z nedalekých Běšin… Na cvičišti u kasáren v Conegliano byla 16. června 1918 provedena exemplární poprava provazem patnácti legionářů, mezi nimi i Tomáše Vrby… Na jaře roku 1921 byly ostatky 42 českých legionářů převezeny do vlasti a 24. dubna pietně pohřbeny do společného hrobu na Olšanských hřbitovech v Praze, takže Tomáš Vrba „spí svůj věčný sen“ přece jenom doma…

Za několik dní bude stoleté výročí této mučednické a hrdinné smrti a náš spolek „Přátelé české historie“ chtěl (a inicioval návrh) v Loretě obnovit pomník Tomáše Vrby. (Originál byl zničen v r. 1940.) Již ne v původním provedení, ale aspoň formou solitérního kamene s pamětní deskou. Bohužel zastupitelé obce Týnce u Klatov, v čele se starostkou Janou Kuchařovou, kam Loreta spadá, rozhodli odmítavě a zamítavě. Bohužel jim žádná úcta k historii nic neříká. To samé v Klatovech, kde 2. místostarosta (pro kulturu) M. Kříž během tří let svého funkčního období neakceptoval několik desítek našich návrhů, včetně obnovení památné žulové kašny. Možná, že už ani není. Když se občané nemůžou veřejně spolehnout na své komunální zastupitele, tak činíme aspoň zatím prostřednictvím svobodného internetu. Za to přece památka a malá vzpomínka na obyčejného statečného člověka stojí.