Jdi na obsah Jdi na menu
 


Studánky na Klatovsku

12. 11. 2009

Řídící učitel VOJTĚCH POMAHAČ:  STUDÁNKY  NA  KLATOVSKU

 

V okolí historicky památného i krásami přírodními proslulého městečka Žinkov a jest hojnost živých studánek s dobrou pitnou vodou, z nichž některým přisuzoval lid od pradávna až dosud moc léčivou. Tyto význačné studánky, všeobecně v krajině známé, mají mocné prameny vycházející z hlubin a pronikající na cestě povrchu země trhlinami krystalických břidlic, jež obsahují hojnost rudných sloučenin. Voda procházejíc jimi rozpouští některé a tím nabývá jejich vlastností, někdy léčivých. Dle toho jdou zde vody železité, radioaktivní a jiné ještě. V dobách dávnominulých hledal onemocnělý člověk pomoc a uzdravení v přírodě, léčiv se bylinami, vodou, sluncem a teplem, ale věřil též v zaříkávání nemocí, v čarování i v zázraky. Víra v léčivou moc vody kotví ještě v dobách pohanských. Voda uctívána co božstvo, stejně jako oheň. Voda očišťovala člověka, jí přinášeny oběti o zimním slunovratu, o vánocících, o slavnostech jarních, velikonocích i o slunovratu letním, o sv. Janu Křtiteli atd. (Žalm: Čes. vesnice 91.) Zvláštní úctě těšily se živé prameny zřídla a studánky. Přisuzována jim velmi záhy léčivá moc stejně jako bylinám, jak dosvědčí ji již naše nejstarší pověsti o dcerách Krokových a j. Víra v léčivou moc vody přišla i do křesťanství a církev snažila se přizpůsobiti ji novému duchu, spojujíc úctu k pramenům a studánkám s úctou různých svatých, zejména ovšem Panny Marie. Nad takovými studánkami stavěny pravidelně kapličky neb alespoň ozdobovány obrazy svatých. Zvláště na venkově držel se lid houževnatě svých odvěkých tradic, zde často i podložených skutečnými důkazy léčivosti, které vykládány přirozeně co zázraky a účinky nadpozemské moci. O čtyřech takových význačných studánkách z okolí Žinkov a Plánice chci vám vypravovati, co jsem vypátral a tak zachovati dávné zkazky po předcích před zapomenutím.

 

I. Dobrá voda u Žinkov. Asi půl km za Žinkovy směrem jihozápadním, pod strání zalesněného Vrchu při polní cestě, je Šindelářojc kaplička a vedle ní studánka, z pola přikrytá plochým kamenem, stíněná dvěma kaštany. O této studánce a kapličce vypravovala mi 85letá bystrá výměnkářka, selka ze dvora u Šindelářů paní Marie Horová, matka nynějšího hospodáře a MUDra Fr. Hory, vynikajícího lékaře v Brně - následovní: U dobré vody na Korbelojc pozemku - bylo až do roku 1877 behniště, uprostřed toho živá studánka a u té nízký kamenný křížek s rokem 1808. Pod studánkou při cestě bylo trní a na něm plno hadříků. Voda ve studánce byla hojivá a od nepamětných dob chodili tam lidé ze Žinkova z okolí, vodu pili a vodou se umývali, zejména nemocné údy. Hadříky, jimiž se otírali, dávali na trní. Voda hojila bolavé oči, lámání v kostech, škubání a píchání v oudech a jiné nemoci. "Před 100 lety byl v zámku delechtor (ředitel panství), jenž trpěl lámáním v kostech (pakostnice - podagra). Když ho to vzalo, museli mu třeba v půlnoci běžeti pro vodu k zázračné studánce a ta mu pomohla." Tuto zprávu slyšela babička Šindelářojc, když se vdala do Žinkov před 70 lety - od velmi staré babičky Vondráškojc (Baumrukové) , ženy moudré, jež za svobodna (před 130 lety) sloužívala v zámku a pro tu vodu chodívala milostpánovi delechtorovi. Také vrchnost z té doby- hrabata z Wrtby a po nich k níže z Lobkovic- pili tuto vodu. Studánka Dobrá voda byla i jinak divotvorná. Bylo-li dlouho sucho, vypravilo se večer po západu slunce ze Žinkov 9 dívek- panen a šly vyprázdnit a vyčistit 9 studánek. Začli u Dobré vody, potom šly na louku Slívojc, potom na Farský luka, potom pod Lištíny, potom pod les v Zahatí a potom už nevím kerou eště- řekla babička a vypravovala dále: Vytekal-li po vyčištění studánky u Dobré vody pramének na cestu, jistě brzy přišel dešť... V roce 1866 v létě začla vojna s Prajzem (s Pruskem). Já chodila s outěžkem a můj muž-voják, měl narukovat do bitvy. Na štěstí byl v Radochovech jmenovec mého muže také Hora Václav, člověk svobodný, osamělý a nebál se, protože říkali tenkrát lidé, že naše císařské vojsko utluče Prejzy čepicema a ten za odměnu narukoval za mého muže - a víckrát se nevrátil. Tenkrát učinili jsme s mužem slib Bohu, že postavíme u Dobré vody kapličku, ale nebylo nám možno jej splniti, protože majitel místa starý sedlák Korbel nechtěl svoliti. V roce 1874 byla v Žinkovech svatá misie - misionářů ze Svaté Hory a v roce 1877 přišli misii obnoviti. Krásně kázali a zpovídali a lidi  byli moc  pohnutý. V této době zkazil se nám nejstarší syn - zlým naváděním známého K. tak, že jsme ho museli poslali k radě kaplana, pana pátera Melichara na polepšovnu do Ameriky (vrátil se opravdu polepšen a stal se výborným hospodářem). Byli jsme s mužem nešťastní a mysleli jsme nejináč, než že je to trest Boží na nás seslaný, že jsme dle slibu dosud kapličky nepostavili. Současně stal se u Korbelů hospodářem mladý Korbel Václav a ten byl ochoten postoupiti Šindelářovi-Horovi místo u Dobré vody na stavbu kapličky. Podnětem misionářů sešli se zájemníci na faře, kdež Korbel postoupil místo ke stavbě. Šindelář začal pracovati. Rozhodl, že postaví kapličku n a místě studánky a novou studánku udělá vedle kapličky vlevo. Základy pro kapličku musely býti vykopány do značné hloubky a jáma zasypána kamením, jejž tam bylo navozeno 30 for. Na těchto základech postavena kaplička a tak starodávná studánka zašla. Divotvorný pramen zachycen byl částečně novou, nynější studánkou, ale vyráží i v kapličce a jinde v okolí. Kříž kamenný, jenž stával u staré studánky, zazděn jest v přízemí kapličky na jižní straně. Kaplička byla vysvěcena v roce 1877 s velikou slávou, při čemž byla ve dvoře u Šindelářů veliká hostina. Hodováno bylo i na dvoře, v kuchyni vládla farská kuchařka a v celé obci byla pout. Do kapličky dala selka Šindelářka dotýkanou sošku Panny Marie ze Sv. Hory. Po nějakém čase uznáno, že zmíněná soška jest pro kapličku malá a proto opatřena větší, kterou ze dřeva vyřezal všeumělec-samouk sedlák Hulec (Zahradník Vojtěch) z Partoltic a to jest soška dosavadní. Tuto sošku ozdobila kněžna Lobkovicová, provdaná hraběnka Strauffenbergová, hedvábným rouchem, drahocenným růžencem safirovým a zlatou medailí, kterouž nosívala na šiji. Ve světové válce byla kaplička čtyřikrát vyloupena a ze sošky ukraden drahocenný knížecí růženec i s medailí. Babička Sindelářojc mi řekla, že zloděje znala, a že ho proklela aby  do  roka  pošel, a pošel prý . Nyní již lidé neví o léčivosti vody od Šindelářojc kapličky, studánka je zanesena a slouží jako zimní útulek žabám... Zašla starodávná žinkovská dobrá voda. 

II. Nicovská studánka P. Marie. Nedaleko poutního kostela v Nicově, vystaveného slavným stavitelem baroka Kilianem Ignacem Dienzenhoferem v roce 1720 z rozkazu hraběte Adolfa Bernarda z Martinic vnuka Bořity z Martinic, místodržitele království Českého, vyhozeného v roce 1618 z okna kanceláře ve hradu Pražském psána na Smečně a Plánici, jest vlevo, blízko od silnice k Plánici kaplička a v té pramen vody, kteréž lid přisuzuje zázračnou léčivost na přímluvu panny Marie Nicovské, o čemž svědčí množství proseb o uzdravení a díků za uzdravení, napsaných věřícími poutníky po stěnách kaple. Tato voda byla nedávno zkoušena a uznána radioaktivní, tedy opravdu léčivou, ale pramen není silný. O letní pouti Nicovské přichází tam množství procesí a některé ženy odnášejí si zázračnou vodu v lahvičkách domů. V poslední době snaží se MUDr. Mára z Plánice zaříditi odborné léčení touto vodou. Pověst, že se ve studánce zjevovala P. Maria  udržovaná v lidu od dob Pobělohorských, byla podnětem ke stavbě poutního kostela.

III. Zbislavská studánka. Půl hodiny cesty za Němčici, blízko vesničky Zbislavi, malebně věnčené lesy, v krajině, jež od založení Cistercianského kláštera Pomuckého pod Zelenou Horou, až do jeho zkázy (asi od roku 1150 do roku 1420) byla majetkem tohoto kláštera, jest kaplička se studánkou výborné vody, uznávané lidem za léčivou. Přes léto sídlí v kapličce soška Panny Marie z farního kostela Němčického. Pamatuji, že před 30 lety, nevím zdali dosud přenášívali tuto sošku o Mariánském svátku 25. března z Němčického kostela do kapličky ve slavném procesí, průvodu družiček a množství věřících z celé rozsáhlé osady, za zvuků hudby, zvonů, zpěvu a střelby z hmoždířů. Tam zůstala po celé jaro a léto a zpět přestěhována buďto o němčické pouti 15. srpna, nebo až o svátku Mariánském, 8. září. Tato soška byla zdobena množstvím stříbrných peněz císaře Leopolda I., Karla VI., císařovny Marie Terezie, císaře Josefa II. a jinými ještě a s tímto cenným majetkem zůstávala i v kapličce mnoho let bezpečně, až před 25 lety přišel člověk zloděj a sošku oloupil; vypátrán nebyl. K založení kapličky u léčivého pramenu váže se následovní pověst: V zámku Měcholupech žila nemocná hraběnka, jíž žádný lék nemohl uzdraviti. Někdo jí poradil, aby pila vodu ze Zbislavské studánky a v této vodě se koupala. Hraběnka dala si ze studánky vodu voziti, používala ji, a uzdravila se. Z vděčnosti k Panně Marii za uzdravení vodou dala prý hraběnka vystavěti u studánky kapličku. Je-li tato pověst pravdivá, mohla býti zmíněnou hraběnkou jen manželka hraběte Mikuláše z Morzina, který vlastnil Měcholupy v letech 1692 až 1696.

IV. Studánka sv. Václava. Za Partoltici směrem k Němčicům vklíněna jest mezi lesy hájenka zvaná v Lázni, několik kroků od ní lesní palouk a při okraji palouku, na svahu mohutného vrchu Stráže a Lískovic ve výši asi 540 m nad mořem stojí kaplička, v té kapličce dřevěná socha sv. Václava, původem asi ze XVI. století a pod sochou studánka s mohutným pramenem výborné, křišťálově čisté a ledově studené vody. Tento pramen, jak jsem se přesvědčil, nezeslábl ani při velikém suchu v roce 1911, kdy mnohé, značně hluboké a jindy stálé studně ztratily vodu - vyschly, ani nezamrzl při krutých mrazech, až 45° C, v zimě roku 1928-1929. Z této studánky vytéká potůček, jež níže v lese napájel několik pstruhových rybníčků, zřízených v roce 1898, krásy přírody milovným majitelem panství žinkovského Karlem, rytířem z Weselých. Po jeho smrti zpustly rybníčky i mnohá jiná jeho díla na panství. Pramen sv. Václava byl znám již dávno jako léčivý, ale též jako spolehlivý prorok povětrnosti. Lázeňský hajný Polívka i lesní Vaněk zjistili častým pozorováním, že asi 2 dny před změnou krásného, suchého povětří v deštivé,utvoří se ve studánce na povrchu vody, vrstva zeleného žabince asi 3 cm silná a jak zmizí, třeba ještě pršelo, nastane brzy opět krásné počasí. Žabinec patrně leží na dně studánky a brzy před příchodem deště vystoupí na povrch a před odchodem deště klesne ke dnu. Tento zajímavý zjev jistě má souvislost s tlakem vzduchu. V roce 1847 vyžádal si Václav Kot, kontrolor panské syrobárny v Měčíně povolení od knížete Jana z Lobkovic ke stavbě lázní na místě, kde nyní stojí hájenka. Lázně s léčivou vodou ze studánky svatováclavské zařídil a otevřel hostům, jichž mnoho přicházelo i z dalekého okolí, zejména z Klatov. Častým hostem v lázních svatováclavských býval se svojí rodinou a se svým zetěm, poslancem a historikem doktorem Františkem Palackým, bohatý pražský advokát JUDr. Jan Měchura, majitel panství Votína s Annahofem a Chuchlí u Klatov. Trochu níže pod lázněmi, při pstruhovém potůčku stála myslivna, kdež lesní, myslivec Studený prodával hostům pokrmy a nápoje. V památném roce 1848, kdy byla zrušena robota a poddanství lidu, svolal český dějepisec a poslanec Dr. František Palacký tábor lidu do lázně svatováclavské a tam na lesním palouku, níže pod lázní řečnil o nastávající svobodě a konstituci. Podnes jest tam kámen, rulový balvan na kterémž tehdáž Palacký stál. Zajímavou tuto historii vypravoval mi před 40 lety - účastník táboru  selský výměnkář z Partoltic Zahradník Vojtěch (Hulec), člověk inteligentní, vzdělaný sedlák a výtvarný umělec-samouk. Letos v červenci, po mém upozornění- dal majitel velkostatku žinkovského Emil Škoda- vytesati na balvan nápis: Zde přednášel na táboru lidu František Palacký v létě roku 1848. Palouk u pomníku bude upraven v lesní sad. Po letech zapálil dřevěnou myslivnu blesk, jež shořela a s ní i lázeň svatováclavská. Ta, ani ona již obnoveny nebyly, na místě, kde stála lázeň, vystavěna hájenka a lesní přesídlil na Pozorku. Ještě před 25 lety viděl jsem u hájenky pod mohutnými smrky železné kotle na ohřívání vody z bývalé lázně. V nynější době koupila obec Němčice louku se studánkou a kapličkou od majitele občana Rataje a chce svésti svatováclavský pramen do vsi 2 km vzdálené k zásobení občanů výbornou pitnou vodou. Tomu zabraňuje velkostatek Žinkovy a mlynář Gajgr, odvolávajíce se na vodní právo. Zpustlé kapličky ujal se letos lesní pan Vaněk z Petrovic a dal ji svým nákladem opraviti, ale neodkladné opravy zasluhuje a potřebuje též starobylá dřevěná socha sv. Václava v kapličce nad studánkou. Konče historii našich zázračných studánek upozorňuji ještě na jeden zajímavý zjev přírodní. V blízkém rozsáhlém lese Kakově jest u obce Myslíva polesí, zvané Čertova studánka a v tomto okrsku, nedaleko triangulační výškové koty 704 na Stírkách je silný pramen výborné vody, zvaný lidem rovněž Čertova studánka. Podivný název vznikl patrně pozorováním zvláštního zjevu ve studánce, kterýž se stále, asi po minutových přestávkách opakuje a jejž lid přisuzoval zlému duchu- čertu. Klidná tichá studánka v tichém šerém lese daleko od lidského obydlí, začne náhle zhluboka, hlasitě bublati a z vody vystupují kulovité bubliny. Výjev po chvíli utichne, aby po několika minutách začal znova.Vysvětluji si to následovně: Na protějším svahu vrchu Stírek je mohutné ložisko prahorního vápence. Tímto patrně prostupuje pramen, rozpouští minerální uhličitan vápenatý, čímž vzniká kysličník uhličitý a ten v bublinách ve studánce vyráží, ale není vyloučeno, že jsou to bubliny vzdušné, nebo i jiný plyn.Voda je osvěžující a zasloužila by odborného prozkoumání. Také tato krajina byla majetkem bohatého kláštera cisterciánského pod Zelenou Horou.


Článek byl získán z Obecní knihovny v obci Chrást na Plzeňsku.
Je uveden s drobnými úpravami v původním znění a pochází ze sborníku
"PLZEŇSKO - list pro vlastivědu západních Čech"
Ročník XV. - 1933, str. 32-37.
Vydán "Nákladem Společnosti pro národopis a ochranu památek v Plzni"
Vytiskly:"Grafické závody Neuber, Pour a spol. v Plzni".