Přátelé české historie

Slavný český puškař, vynálezce, zlepšovatel a pošumavský synek Sylvester Krnka

Když už bylo zmíněno jméno vynálezce Sylvestra Krnky měli bychom o něm něco vědět. Narodil se ve Velkém Boru u Horažďovic ve čtvrtek 29. prosince roku 1825. Některé nepřesné prameny uvádějí datum 31. prosince. Tady se někteří nechali „svést“ jeho jménem, přestože byl pokřtěný 30. (nebo 31.) prosince. Mladý Krnka chodil do zdejší obecné školy a následně do školy ve Vimperku. V pouhých 13 létech nastoupil do učení k puškaři Novotnému ve Vídni. Musel mít technické vlohy a nadání, když jeho rodiče takto rozhodli. Otec František byl kolářem a zahradníkem, matka Kateřina pracovala v domácnosti. Jeho zájem pro tento obor byl podchycen a on brzy dosáhl umu svého mistra. Ve svých 23. letech se usadil ve Volyni a začal pracovat jako samostatný městský puškař. Zhotovoval zbraně pro zemskou domobranu, ale soukromě se věnoval zdokonalování ručnic. V roce 1849 zhotovil svoji první „zadovku“ (puška nabíjená zezadu). Z rozkazu císaře Františka Josefa I. byla úředně zkoušena, ale přestože ač se osvědčila, tak armádní velitelství rozhodlo, že ji nepotřebuje. O pět let později (1854) nastoupil vojenskou službu u hulánů, kde se věnoval dalším vynálezům a zdokonalováním stávajících palných systémů. V té době Prušáci již používali jiný typ zadovek, tzv. „jehlovky“. Krnka opět kritizoval nedostatečné vojenské vybavení císařské armády a opět v dalších nařízených zkouškách se svojí puškou dokázal, že je lepší. Přesto znovu bylo rozhodnuto na nejvyšších vojenských postech, že modernizace není třeba. (Generálmajor Stein velel vídeňské zbrojnici a tudíž neměl zájem o cizí konkurenci). Jak toto rakouské pohrdání nad českým vynálezcem dopadlo? Tragicky. V největší bitvě 19. století na našem území (a třetí v celé Evropě), 3. července roku 1866 u Hradce Králové, byli Rakušáci na hlavu poraženi a ztratili definitivně  své mocenské postavení ve střední Evropě. Pruský voják vystřelil za minutu šestkrát, císařský voják pouze dvakrát. Nejhorší bylo, že tu za císaře pána zbytečně padlo několik tisíc Čechů, Moravanů a dalších Slovanů. Pak se nedivme, že nastala velká averze vůči rakouskému císařství. Po tomto debaklu bylo přistoupeno k přezbrojování a modernizaci armády. Krnkova nabídka byla opět už potřetí odmítnuta, neboť v červnu roku 1867 byla podepsána smlouva o dodávce nových pušek, již také zadovek, s továrníkem Josefem Werndlem z Steyru. Tento rakouský zbrojař si víceméně přivlastnil vynález jiného českého inženýra Karla Holuba, který u něho pracoval. Holub se díky své preciznosti později stal dokonce ředitelem celého gigantického komplexu. Tyto „werdlovky“ (pochopitelně jiné typy) rakouská armáda používala až do konce 1. sv. války. Krnka byl zklamaný tímto přístupem a proto přijal nabídku z ciziny, a vyzbrojil armádu černohorského knížete Nikoly. Od roku 1869 se podílel na vyzbrojování carské armády v Rusku. Díky jeho zadovkách Rusové vyhráli válku s Tureckem. Za svoje zásluhy dostal řád sv. Stanislava, velkou zlatou medaili Alexandra II. a mnoho dalších řádů a vyznamenání. Jeho služby si následně vyžádaly další země - Rumunsko, Bulharsko, Švédsko či Norsko. Od roku 1871 žil Krnka trvale v Praze, kde 4. ledna 1903 zemřel ve věku 77 let. V Horní Michli ve své vile měl továrnu, kde pracoval se svým synem a tam byl doopravdy šťastný. 

Jeho syn Karel se narodil 6. dubna 1858 ve Velkém Varadíně (dnešní Rumunsko), když jeho otec vojančil v Uhrách. Zdědil tátovy geny, studoval technické školy v Praze, Vídni a Petrohradu a stal se inženýrem. V roce 1884 vydal knihu „ O zbrani budoucnosti“, která vzbudila ohromnou pozornost po celém světě. Pracoval v Rakousku, v Anglii, ale od roku 1887 povětšinou společně s otcem v Praze. Jeho zlepšovací nápady a vynálezy byly stejně pověstné jako u otce. Vynalezl několik systémů samočinné „opakovačky“, brokovnic, kulovnic a dokonce přenosného kulometu. Slavný Angličan Maxim seznámil svět se svojí opakovačkou až o rok později. Proto také Angličani skoupili všechny Krnkovi patenty. Dalším světovým triumfem Karla Krnky byl jeho dvouřadý zásobník. Také on si splnil svůj sen úspěšného vynálezce a podílel se na technickém zbraňovém vybavení nové československé armády. Byla velká škoda, že nemohl dokončit svůj prototyp nové opakovačky, která měla být nejmodernější a nejdokonalejší zbraní tehdejšího světa. Zemřel v Praze 25. února roku 1926 ve věku nedožitých 68 let. Tento tandem otce se synem je ve světě odborníků na zbraně pojmem a raritou. Dokazuje, že slavná česká puškařská škola měla ve světě nejlepší zvuk a je jen škoda, že vinou tehdejší doby, kdy nabubřelé rakušáctví neuznávalo český národ, nemohli naši geniální Krnkové „prodat“ vše co měli v hlavě. Oni předběhli svou dobu ve svém oboru nejméně o 50 let a je škoda, že naše současná společnost už tyto výrazné osobnosti české techniky a zručného řemesla nezná. Byla to doba, kdy žili a rodili se další stovky českých osobností, kteří patřili ke světové špičce ve svých oborech. Krnkova „Krnkovka“ již zůstane ve světové historii pojmem. Proto také tento osvětový článek, jehož vyprávění začíná u nás v Pošumaví ve Velkém Boru v chalupě čp. 70.

Naše občanské sdružení podalo Obecnímu úřadu ve Velkém Boru návrh a podnět k uctění památky jejich nejslavnějšího rodáka. Tento náš návrh na zhotovení pamětní desky byl akceptován a díky vedení obce bylo realizováno zhotovení důstojného pomníku. Díky patří současnénu starostovi Václavu Zábranskému a bývalému starostovi Václavu Drhovi. A pochopitelně dalším. V sobotu 29. prosince 2012 při příležitosti blížící se ho výročí 110 let od smrti Mistra (4. 1. 1903) bylo od 14.00 hodin před obecním úřadem slavnostní společenské odhalení nového pomníku. Ještě jednou děkujeme Obci Velký Bor a jejímu vedení, že podpořilo a vykonalo dobrou věc...

Zapomenutý génius z Velkého Boru 

Začátkem roku jsme si připomněli 110. výročí úmrtí nejslavnějšího rodáka z Velkého Boru u Horažďovic Silvestra Krnky (29. 12. 1825 – 4. 1. 1903). Čím se proslavil ptáte se? Byl to významný český puškař, geniální zlepšovatel a vynálezce palných systémů. Jeho životopis je poměrně známý a dobře vyhledatelný na www.krnka.cz. Nebudu unavovat opisem jeho zajímavého životopisu, ale hlavně připomenu jeho „krnkovku“ Co to je? Jedná se o pušku nabíjenou zezadu, která znamenala zvrat v novověkých válečných dějinách 19. století. Svoji první „zadovku“ Krnka vyrobil, když mu bylo 24 let. Byl velmi technicky šikovný a již od svých 13 let se učil ve Vídni u puškaře Nowotného. Byl mezi prvními puškaři na světě, kteří používali kovovou nábojnici. Několikrát nabízel svoji zmodernizovanou pušku císařské armádě, ale bohužel marně. Jak toto rakušácké velikášství dopadlo, víme všichni. V největší bitvě 19. století na našem území (a třetí největší v celé Evropě) roku 1866 u Hradce Králové v sedmitýdenní prusko-rakouské válce, dostali takový výprask, že od té doby ztratili ve střední Evropě své mocenské postavení. Za pět let totiž vzniklo německé císařství spojené „krví a železem“… Prušáci použili jiný typ zadovek tzv. „jehlovky“ a vystřelili za minutu až šestkrát, zatímco na straně rakouské to bylo maximálně dvakrát. Krnka byl zklamán přístupem vídeňského dvora a proto přijal nabídky vyzbrojit armády jiných knížectví a království. A tak je dodnes významně zapsán v historii Srbska, Černé Hory, Bulharska, Rumunska, Švédska, Norska a hlavně carského Ruska. Zásluhou nových zbraní Rusové vyhráli důležitý vojenský konflikt s Tureckem a upevnili svoji nadvládu na Kavkaze a nad Černým mořem. Přímo od cara dostal zlatou medaili Alexandra II. Krnka se usadil v Michli u Prahy, kde měl svoji vlastní továrnu a kde pracoval se svým synem Karlem. Stal se z něho vážený a ctihodný občan, který měl štěstí, že v životě dělal to co ho bavilo.

Jeho syn Karel zdědil otcovy geniální geny a byl taktéž věhlasným zlepšovatelem a vynálezcem palných systémů. Jeho opakovačka a dvouřadý zásobník patřily ke světovým raritám. Víte že Angličané od společnosti „Maxim“ koupili všechny Krnkovy vynálezy a patenty? Proto také, mimo jiného, díky lepší výzbroji své armády dosáhli Angličané mocenského světového postavení. Tak to vidíte. Po vzniku nové československé republiky se na přání prezidenta Masaryka podílel na obnově zbraňového vybavení nové armády. Jeho prototyp automatické opakovačky byl světový unikát. Bohužel předčasně roku 1926 zemřel.

Krnkův tandem, otec a syn, předběhl ve svém oboru svoji dobu nejméně o 50 let a v odborných kruzích je pojmem po celém světě dodnes. Je škoda, že naše současná společnost tyto výrazné osobnosti české techniky a zručného řemesla již nezná a proto připomenu jeden ojedinělý a bohulibý počin.