Přátelé české historie

Černá věž v Klatovech je od poloviny 16. století hlavní dominantou celého města a pochopitelně láká a přitahuje mnohé turisty a návštěvníky. Pro místní obyvatele a patrioty je doslova ikonou. Vzhlížíme k ní a jsme na ni hrdí. To samé platí i k jejímu zvonu „Vondrovi“.

Je také logické, že tato majestátní stavba přitahovala, i v minulosti, lidi, kteří měli v sobě nějaký splín, nevyřešené dilema, a vše vyřešili sebevražedným skokem z věže.

Stručná statistika:

Antonín (?) Štorkán, 18 let, syn truhláře, 7. července 1822 (1828).

Alois (?) nebo Antonín Dobíhal, 18 – 19 let (?), student za Slavošovic, 1832 nebo 1852 (špatně čitelný zápis).

Antonín Einchinger, 48 let, rolník ze Slavošovic, 13. srpna 1884.

Ctimír Novák, 33 let, soudní písař, 2. listopadu 1887.

Vilibald Šípek, 14 let, hodinářský učeň z Blatné, 28. července 1891.

Josef Nádr (Nader), 15 let, student gymnasia z Kralovic (? Kasejovic), 17. července 1893.

Libuše Petrášková, 33 let, úřednice městské spořitelny, 13. srpna 1940.

Lucie Plajdíčková, 21 let, studentka (?) z Rynoltic u Liberce, 30. října 2010.

Jitka Boháčová, 28 let, dělnice z Janovic u Klatov, 2. května 2014.

Tomáš Sklenář, 20 let, student z Klatov, 7. června 2020.

Jiří Klozar, 57 let, doktor klatovské nemocnice, 28. května 2023.

Těchto jedenáct nešťastných lidí, o kterých prokazatelně víme, skončilo svůj život dobrovolným skokem z naší Černé věže. Když ve válce ukončila svůj život Libuše Petrášková, o které bylo známo, že byla velmi citlivá, až lehce psychicky labilní, tak její rodiče na její památku nechali u paty věže vsadit do dlažby malý křížek z černých žulových kostiček. Místní farář místo vykropil svěcenou vodou a modlitbou vyprosil přání, aby duše všech zde tragicky zemřelých došly pokoje. Přímým účastníkem byl klatovský amatérský historik Jaroslav Jindřich, z jehož osobního vyprávění tuto informaci poskytuji.

Po několika desetiletích měla Černá věž jakousi duchovní ochranu, která neviditelnou energií odrazovala případné duševně zlomené lidi od jejich sebevražedného skutku. Věřme tomu, či nikoliv, ale faktem je, že v této době nikdo z Černé věže neskočil. Tento pietní křížek byl odstraněn někdy kolem roku 2004, kdy se dělala menší úprava dlažby. Dnes na tomto místě vidíme nějakou šachtu s železným poklopem. V té době se také předělával přilehlý průjezd hlavního vchodu do bývalé jezuitské koleje, dnes městské knihovny, kdy se vyměňovaly dřevěné kostky za žulové. Je možné, že i tyto práce souvisely s předlážděním u paty Černé věže a následným odstraněním pietního křížku.

Co následovalo, všichni víme. Opět se objevily tragické skoky… Již před lety se ve veřejnosti hodně mluvilo o různých návrzích, jak zabránit budoucím sebevrahům jejich čin. Vážně se uvažovalo o mřížích nebo sítích zavěšených na vyhlídkovém ochozu nahoře na věži. Současné diskuse na sociálních sítích probírají tyto možnosti opět. Připojuji a navrhuji jeden návrh. Pojďme a navraťme odstraněný pietní, vzpomínkový křížek do památeční dlažby a znovu vysvěcením dejme naší Černé věži pozitivní ochranu. Možná uvidíme…

Ivan Rubáš, 11. června 2023