Přátelé české historie

V současné době na začátku března stále ještě vstřebáváme silné dojmy ze dvou východoevropských měst, které se staly v únoru nejsledovanějšími městy světa.

Tím prvním bylo ruské Soči, které v úplné nahotě odhalilo pravou tvář současné ruské společnosti. Na jedné straně široké pohostinné ruské srdce obyčejného člověka a na druhé straně tvrdá pěst ruského politického vedení vůči všemu, včetně vlastních lidí. Soči byla vždycky pojmem v této oblasti, již od dob byzantské říše pro svoji polohu a okolní přírodní krásy. Minulý měsíc zde probíhaly 22. zimní olympijské hry, které se zapsaly do dějin jako vůbec nejhonosnější, ale také nejdražší. Zarážející je informace, která byla uveřejněna v závěrečné zprávě pořadatelů, a tím je „celkový účet“ vystavený na cca 50 miliard dolarů. Přibližně bilión korun. Neskutečné číslo, které se rovná polovině celého českého státního dluhu. Tolik nestály všechny předchozí zimní olympiády dohromady… Další zarážející informace byla o používání plynu Xenonu ruskými sportovci. Však co není zakázané je povolené… Být medailově nejlepší zemí světa byl prostě cíl, kterému se muselo vyjít vstříc. Vždyť to z historie známe, že „Účel světí prostředky“… Však ze 13 ruských zlatých medailí jim pět získali dva cizí chlapíci, naturalizovaný Američan a Korejec…

Soči měla ještě jeden primát. Byla nejúspěšnější zimní olympiádou v historii československého a českého sportu. Získaly jsme 8 medailí, z toho dvě zlaté. Předchozí olympiády za čsl. účasti z let 1924 až 1992 přinesly „jen“ 25 medailí, z toho pouhé dvě zlaté (1968 Jiří Raška, 1972 Ondrej Nepela). Současné české účasti z let 1994 až 2014 byly úspěšné v počtu 24 medailí a z toho dokonce 7 zlatých (1998 hokejisté, 2002 Aleš Valenta, 2006 Kateřina Neumannová, 2010,14 Martina Sáblíková- 3x, 2014 Eva Samková). Tito a další naší sportovci udělali a dělají pro reprezentaci naší země daleko více nežli stovky našich rádoby politiků… Olympiáda v Soči byla prostě úžasná a všem sportovním fanouškům udělala obrovskou radost. Nejen medailově, ale i ostatními hodnotnými výkony. Vždyť i pro hokejisty je, v současné vyrovnané širší špičce, účast ve čtvrtfinále vlastně úspěch…  Chci vyzdvihnout „olympijský park“ v Praze na Letné a přímé spojení radosti biatlonistů, zejména Ondřeje Moravce, dále Evy Samkové a Martiny Sáblíkové s radostí dětí a přítomné mládeže. Taková kladná emoční radost je obrovská síla do budoucna. Já osobně jsem za ní nesmírně vděčen a těch 80 miliónů bylo v tomto případě hodně dobře investováno. Však až se někdo v budoucnu ohlédne za nějakým sportovním úspěchem možná zjistí, že začátek byl vlastně tady…

Další nesmírná emoční síla, která na sebe strhla pozornost celého světa byla cítit (a stále je) v ukrajinském Kijevě. Do čela proti vládnoucí Janukovyčově „moci“ se postavil „národní hrdina“ a neporazitelný mistr světa v těžké váze, Vitalij Kličko.

To co jsme viděli doslova v „přímém přenosu“, byla revoluce se vším všudy, která je v tomto pojetí jednou dvakrát za sto let. Jen doufám, že se to nezvrtne v občanskou válku – viz bílí versus rudí před 90. lety. Je zde velké nebezpečí, že Rusko začne „hájit“ práva občanů své národnosti na jihovýchodě země. Ono dostat celý Krym, to by bylo něco. Jak již je zvykem, všechno je rozpolcené. U nás i ve světě. Ukrajinsky hovořící západ je jiného mínění nežli rusky hovořící východ. Je zde velké dilema, jak dál. Kdysi Hitler vsadil na kartu „hájení“ občanů své národnosti na úkor práv nezávislých států a dosáhl mj. rozbití Československa a následné světové války. Ministr Genscher „dosáhl“ rozpadu Jugoslávie, následné balkánské války a vzniku státotvorného „zmetka“ Kosova. „Tajná“ snaha a přání prezidenta Putina o připojení Doněcka, Charkovska a Krymu k velkému Rusku by bylo jeho velkým vítězstvím, ale zároveň by došlo k rozpadu celistvosti současné Ukrajiny. Pozitivem je, že nedošlo k násilnému rabování státního majetku a pravděpodobně se čeká na vyhlášení hlasování v plebiscitu nebo v předčasných volbách. Z historického hlediska musím připomenout, že hodně dávno před carským Ruskem tady bývala tzv. Kyjevská Rus, která později „prohrála“ svůj dějinný vývoj s tzv. Moskevskou Rusí. Zakladatelem prvního panovnického rodu byl Viking Rurik. Z novodobého 20. století musím připomenout cílené Stalinovy hladomory, násilné přestěhování celých oblastí a hlavně poválečné „zalidnění“ mrtvých oblastí současnými Rusy. Rozumný lidský názor na věc je takový, že můžou v jedné zemi vedle sebe bydlet a žít lidé různých národností, ale všichni by měli respektovat a dodržovat zákony daného státu. Práva a povinnosti musí platit pro všechny stejně. Pokud tak není, je něco špatně. Znovu připomínám možnost občanské války a násilného rozdělení země, ale doufám že k tomu nedojde. Ukrajinci si zažili v minulém století tolik zlého, že mají na dlouhou dobu „vybráno“ a už konečně chtějí žít se všemi a dle svého, v klidu a míru. Je třeba jim fandit, protože sami dokázali svrhnout svoje „pány“, což dokáže málokdo a začínají se učit. On je to problém více částí světa a je velkým přáním všech demokraticky smýšlejících lidí, aby v budoucnu bylo soupeření národů jen doménou sportovní. Jako například na celosvětových olympiádách a světových šampionátech. Snad to bude v budoucnu bráno za běžný jev…