Přátelé české historie

Nemilkov

Obec v podhůří Šumavy zhruba 15 km jihovýchodně od Klatov. Severně pod obcí směrem k Běšinům pramení Drnový potok, který se pod Klatovským Borem vlévá do Úhlavy. Nejvýznamnější památkou, kterou tady najdeme je renesanční zámek na místě původní zemanské tvrze. V hovorové mluvě stále ještě používáme starší název – „Nemělkov“. První písemná zmínka je z roku 1382, coby majetek zemana Ctibora Lovečka. První velký rozkvět areálu, včetně přilehlého okolí, nastal za majitele Jana Bohuchvala z Hrádku, který starou tvrz přestavěl na renesanční zámek. Po 30leté válce zámek měnil majitele a též byl barokně upraven. Druhý rozkvět nastal za dlouhodobého držení německého rodu Schreinerů (1796 - 1945). Po 2. sv. válce byl Georgu Schreinerovi zámek a velkostatek, jakožto říšskému příslušníku, zkonfiskován. V době socialismu nový majitel, čsl. stát, podstoupil vlastnická a užívací práva na Místní národní výbor a Jednotné zemědělské družstvo. Bohužel působení JZD a způsob užívání způsobilo negativní škody na celém areálu. Zámek byl využíván pro bytové účely zaměstnanců a bez větších oprav chátral. Po roce 1990 zámek a areál z důvodu společenského nezájmu chátral ještě víc a byl obcí Velhartice neúspěšně nabízen k prodeji. V hodině dvanácté se zámek v r. 2013 (cca) dostal do majetku pana Pawlase, který měl svoji vizi záchrany. Bohužel nežli vůbec začal něco pořádně rekonstruovat, zemřel. Osudové štěstí pro zámek byl prodej novým majitelům, manželům Kaplanovým, kteří od září 2016 nastartovali novou etapu nemilkovského zámeckého areálu.

Od roku 1962 až do své smrti tady v zámku „na letním bytě“ bydleli významný český historik a památkář Václav Mencl (16. 1. 1905 – 28. 7. 1978) s manželkou Dobroslavou (2. 1. 1904 – 19. 11. 1978).

On byl vynikajícím historikem architektury, znalcem dějin umění, vystudovaný inženýr Českého vysokého učení technického, doktor filozofie, ředitel Státního památkového ústavu a hlavně autor mnoha desítek odborných statí a publikací. Jeho encyklopedie „Lidová architektura v Československu“, která je dodnes nepřekonatelným dílem ve svém oboru, byla vydána až po jeho smrti.

Ona byla také historičkou umění, dále architektkou a archeoložkou. Narodila se v Přerově a jejím otcem byl akademický malíř Miroslav Vavrouška. Proto nejprve studovala Akademii výtvarných umění, neboť zdědila určitý výtvarný talent. Však si všechny své práce sama ilustrovala. Jejím celoživotním a nadčasovým dílem je dvoudílná encyklopedie „České hrady“, která byla vydaná až později, v roce 1972.

Mencl coby pravý Plzeňan (jeho otec zde byl stavitelem) měl k Šumavě neobyčejně srdečný vztah a vždycky na ni vzpomínal, když ho profesní život zavál daleko od domova. Se svojí vyvolenou „Slávičkou“ měli vytouženou svatbu 6. dubna roku 1930 v kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře a nedaleko v Malém Břevnově bydleli. Bezmála devět let také bydleli v Bratislavě, poněvadž památkový ústav je vyslal na Slovensko zmapovat „ono pole neorané“. Jako první odborníci profesionálně přezkoumali slovenské památky a položili základ moderní slovenské památkové ochraně a péči. Po Únoru 1948 byl profesor Mencl označen za buržoazního prvorepublikového intelektuála a musel opustit Universitu Karlovu. Pracoval pro ministerstvo školství jako terénní pracovník na poli památkové ochrany. V našich Klatovech „bojoval“ se soudruhem předsedou MNV - Městského národního výboru Rojíkem, o zachování předměstského, pozdě románského objektu, „U Červeného vola“ na Pražském předměstí. Bohužel jeho hlas a slovo odborníka byly jen poradní. Z politického hlediska měl navrch soudruh Rojík a jeho vize bytové výstavby. Celý objekt se zboural na začátku roku 1956. Protože v socialistickém Československu v oblasti památek nebylo mnoho špičkových odborníků, byl manželům Menclovým v roce 1958 umožněn návrat do Prahy. Jejich prvním projektem byla republiková ochrana městských historických center, která ve své podstatě „Městských památkových rezervacích“ je životaschopná, aktivní a funkční dodnes.

Oba byli spolu duševně spjati, možná také proto, že neměli děti. Bohužel.  Menclovi se přátelili i s místním velhartickým farářem Pavlem Janečkem. Jednoho osudového dne jel farář do Sušice něco vyřizovat a doktora Mencla vzal s sebou. To bylo údajně ve čvrtek 27. července 1978. Mencl seděl vedle faráře jako spolujezdec, když na začátku Sušice na křižovatce "Volšovská - U vodárny" došlo k nešťastné nehodě. Pan farář vyjížděl na hlavní silnici a nedal přednost projíždějícímu motocyklu. Motocyklista v povolené rychlosti svůj stroj nemohl ubrzdit a narazil do pravých dveří automobilu. Shodou náhod bohužel do míst, kde seděl doktor Mencl. Náraz mu zlomil stehení kost. Po opraci se objevily komplikace v podobě tukové embolie. Bohužel v noci na pátek 28. července, pan doktor Mencl zemřel. Jeho choť Dobroslava nemohla daný stav událostí „vstřebat“, takže nedlouho nato zemřela žalem.

Letos je tomu přesně 40 let, proto tato malá vzpomínka. Však si to manželé Menclovi, za všechnu poctivou mravenčí práci na poli české historie, s plným právem a naší úctou zaslouží.