Klatovští fotografové
Klatovští fotografové
První začátky fotografické činnosti v Klatovech jsou poměrně skoupé na informace. První dostupné kusé zprávy nám přináší týdeník Šumavan, který začal vycházet v roce
První nejstarší dostupná informace, momentálně zjištěná, nám říká, že 20. června roku 1864 byla napsána žádost jistého tehdy 24. letého Čeňka Hrbka z Prahy, vystudovaného akademického malíře, a podána k c. a k. okresnímu úřadu, ve které dotyčný žádal povolení provozovat v Klatovech svobodnou fotografickou živnost. V té době bydlel prokazatelně v domě čp. 7/I. a jelikož víme z pozdějších zpráv, že činnost fotografickou vykonával, tak je logické, že povolení tehdy dostal. Dne 1. července roku 1868 převzal od Čeňka Hrbka vybavenou fotografickou dílnu v domě čp. 132/II. v dnešní Jiráskově ulici lučebník a fotograf Jan Frank (od r. 1872 byl někde v Pražské ulici, později na náměstí ve svém domě čp. 169/I., v letech 1885-1897 byl starostou města Klatov, společně s MUDr. Aloisem Maškem služebně doposavad nejdéle). V témže roce (1868) byla další fotografická dílna na náměstí v domě čp. 170/I., kterou 8. února otevřel Erhard Blaha. V domě Kláry Kiewegové čp. 7/I. byl další fotografický salón, který pro veřejnost otevřel v březnu roku 1869 další fotograf František Kneifel. Po nějakém čase, v roce 1872, již měl fotografickou dílnu ve svém vlastním domě čp. 131/I. v Krameriově ulici. Po jeho smrti na jaře 1875 vedla dílnu jeho žena Anna za pomoci fotografa Jindřicha Alberta a později Emila Frenzla. Asi to nebylo to „pravé ořechové“, protože již následující rok (1876) koupil za 6 000 zlatých od vdovy Anny Kneifelové dům a celou fotografickou živnost další klatovský fotograf, původně pražský, Karel Hencke. Ze zprávy z 10. 5. 1879 máme informaci o Henckeových nástupcích, pánech Bureše a Majera. Ze říjnových novin roku 1881 se dovídáme, že už jen samotný Otakar Majer, byl majitelem ateliéru. Aby těch přesunů nebylo málo, tak dobový inzerát v Šumavanu informoval veřejnost, že Karel Hencke od 1. 11. 1882 opět přebíral do svého majetku svůj původní ateliér. Proč ta tříletá pauza? To nevíme, možná se musel z nějakých rodinných důvodů vrátit do Prahy… V tomto čase, od roku 1881 také provozoval svoji fotografickou živnost v domě čp. 23/I. v Pražské ulici Klemens Kreuzinger, který pocházel taktéž z Prahy a do Klatov přišel z nedaleké Kdyně. Na náměstí ve dvoře hotelu „Bílé Růže“ (čp. 64/I.) se ještě nacházel Ignác Kranzfelder. V roce 1885, přesněji 1. července otevřel svůj fotoateliér ve svém domě čp. 33/I. Eduard Hoffmann o kterém můžeme říci, že byl prvním fotografem původem (rodákem) z Klatov.
Takže postupem času, ke konci 19. století (80-90 léta), začala slavná éra nové generace fotografů, kteří se již z větší části v našem městě narodili a také díky větší finanční dostupnosti fotografií začali mít větší klientelu. Nehledě na to, že se stále jednalo o módní záležitost. Z nejznámějších fotografů uvádím Christoloma Šmidta (Pražská 123/I.), Leopolda Jelínka (po něm na téže adrese), Eduarda Hoffmanna (Zlatnická čp. 33/I.) a Karla Hahna (Dlouhá čp. 36/I.). Ten v roce 1898 koupil za 9 575 zlatých od Hoffmanna jeho dům a přestavěl ho té krásné podoby, jak jsme ho ještě znali do ledna 1984. Začátkem nového 20. století se k této skupině přidali Bohumil Landgraf (Vídeňská čp. 12/IV.), Josef Čejka a Jan Jelínek. Čejka byl obchodníkem, měl papírnictví na Plánické ulici v domě čp. 70/I. a později na rohu náměstí v čp. 171/I. Jeho syn, Josef Čejka mladší alias „Pepín“ (1886 – 1932), byl nadaný malíř, velký šprýmař a bohém. V Klatovech od něj máme nádherné fresky na bývalé dívčí měšťanské škole v Plánické ulici a v interiéru malého sálu radniční budovy. Také Jelínek vlastnil papírenský krám na náměstí ve vlastním domě „U Zlaté koule“ čp. 65/I. Oba dva své fotografické výjevy používali pro vydávání komerčních pohlednic. Díky nim známe podobu Klatov před sto lety. Během časů první Československé republiky řady fotografů rozšířili další, jako například Jan Černý (dnešní Plánická 5/I.), Max Berrmann, který měl dílnu a ateliér ve svém domě čp. 132/II. v Deflínově (v dnešní Jiráskově) ulici, Bohumil Čuba, jehož ateliér se nacházel v patře domu čp. 75/II. Na Rybníčkách. Po 2. sv. válce se nechala celá rodina přejmenovat na Čerbovi. Proč? To už se asi nedozvíme. Oblíbenými fotografy se také staly dva synové svých otců- fotografů. Vladimír Hahn a Blažej Jelínek. V tomto oboru se v meziválečném čase také objevila zástupkyně něžného pohlaví, Marie Faicová, která od roku 1928 firemně sídlila na rohu Kollárovy a Nádražní ulice v domě čp. 111/III. a později, od června 1937, na náměstí ve dvoře čp. 168/I.
Po 2. světové válce, po znárodnění obchodů a živností v roce 1950 nastala úplně jiná doba, která vyústila v situaci, kdy od začátku 50. let minulého století byl v Klatovech jen jediný fotoateliér v národní správě. Byl umístěný v patře domu čp. 95/I. v ulici Kpt. Jaroše a jeho provoz zde byl až do června 2009. Byl to znárodněný Čerbův ateliér. Jeho bývalý majitel zde dělal vedoucího. Jako fotograf (mimo Čerby) tu dělal pan Šefl a od 70. let 20. století Jiří Kybic. Po změně režimu, přibližně od roku 1992 si ateliér vzala do soukromí Hana Moravcová. Po odchodu pana Jiřího Kybice do důchodu nastoupil fotograf Oldřich Kolář, který ve zdejším „Fotoateliéru Plus“ byl fotografem posledním. Více než šedesátiletý život tohoto legendárního ateliéru na tomto místě se uzavřel v červnu předloňského roku (2009). Několik desetiletí se tady fotili generace občanů, mladých i starých. A nejen z města a okolí, ale i z celého okresu. Každý potřeboval osobní fotografii na nějaký průkaz. Ještě dnes každý z nás máme zákonnou povinnost dodat do svého občanského průkazu svoji aktuální fotografii. Také ve své době většina sobotních svateb, šla z radnice (dříve z městského národního výboru) nejprve sem k fotografovi a až poté na svatební oběd či hostinu. Filmy, fotopotřeby, fotoaparáty a další věci se daly pořídit, včetně sběrny nevyvolaných filmů, kromě tohoto ateliéru, ještě na náměstí v domě čp. 168/I. v prodejně drogérie a v Pražské ulici v domě čp. 23/I. Nejznámějším a služebně nejdéle činným fotografem zda byl, již zmíněný Jiří Kybic. Sice dělal komerční (obchodní) věci, ale byl jen zaměstnancem národního podniku (později soukromého). Za ty léta fotil v Klatovech snad každého. V současné době (2011) je v Klatovech opět několik privátních komerčních fotografů s nějakým menším fotoateliérem. Zmínku si zasluhují:
Samostatnou kapitolou, která si určitě zaslouží pozornost veřejnosti, jsou klatovští fotografové - amatéři. Byli to fandové do černobílých obrázků (později barevných), kteří se touto činností finančně neživili. Vesměs ani žádný ateliér nevlastnili, doma měli jen malou fotokomoru. V lepším případě. Mnohdy k vyvolávání filmů musela posloužit koupelna a červeně nabarvená žárovka. Co je však třeba napsat, že někteří z nich se za ta léta soukromě vypracovali na úroveň kvalitního studovaného profesionálního fotografa. Jako jakákoliv lidská činnost, tak i fotografování se začalo organizovaně spolčovat. V Klatovech vznikl Klub fotografů - amatérů již v roce 1913. V poválečné době v roce 1950 musel tento privátní občanský spolek, pokud nechtěl zaniknout, přejít pod patronaci Závodního klubu Revolučního odborového hnutí (ZV ROH) národního podniku „Šumavan“. Od roku 1954 to byl již ZK ROH kožedělných závodů Klatovy (KOZAK) a do třetice od roku 1967 byl klub evidován pod hlavičkou Městského kulturního střediska v Klatovech. Tento neměnný stav trvá do současných dnů. Členové se scházejí od roku 1983 v kulturním domě „Družba“. Dle optimálního úsudku byl nejvýraznějším předsedou v době socializmu Josef Kabát. Byl výraznou klatovskou osobností a my mladší si ho pamatujeme z doby 70. let, kdy nás cvičil v „Sokole“. V roce 1993 došlo ke zbytečným rozbrojům ve spolku a předsedou byl od té doby Vladimír Styblík. V dnešní době, od roku 2007 je předsedou Klubu fotografů Slavomír Beneš. Spolek má svojí dlouholetou vývěsní skříň na rohu náměstí v „podloubí“ dnešní Komerční banky. Za dva roky budou slavit sto let své činnosti a lze jim hlavně ze srdce přát, aby dále pokračovali ve svých úspěších.
Karel Hahn
Tak jako mnoho lidí, tak i předek tohoto rodu přišel z Německa a trvale se v Čechách usadil. Jednalo se o Daniela Hahna, který se narodil roku 1804 v Obervorschützu u Kasselu v Hessensku tkalci Janovi a jeho ženě Anně. Měl mnoho sourozenců, snad kolem deseti a jeho dětství bylo často provázeno surovým bitím. Proto ve 12 letech utekl z domova a různými osudy, snad s vojskem, se dostal do Prahy, kde se v době po napoleonských válkách stal komorníkem hraběte de Morziniho. Osud v této službě ho zavedl také do Klatov, kde se seznámil s dcerou místního pláteníka Barborou Flekáčkovou. Láska to byla osudová, neboť 20. 9. 1832 měli svatbu. V Klatovech se natrvalo usadil a stal se komorníkem děkana Jelínka. Dožil se požehnaného věku 89 let a bohužel přežil i své děti, včetně syna Josefa. Měl šest dětí, ale nás zajímá zmíněný Josef, který se narodil 8. 1. 1840. Ten v cizině v Itálii pracoval jako sazeč a kreslíř a když se vrátil z vandrování domů pracoval v kanceláři okresního hejtmanství a také využíval svoje malířské schopnosti a maloval klatovským obchodníkům poutače. V Klatovech se i oženil, vzal si za ženu Josefu Šlehoferovou. Její rodiče měli hostinec „Na Ostrém rohu“ naproti původní Čermákově tiskárně (dům Tvaru čp. 94/I. v ul. Kpt. Jaroše). Z tohoto manželství se narodil syn Karel, měli ještě Annu, ale ta jako malinká brzy umřela. Josef Hahn byl vážně nemocen a zemřel ve svých 31 letech. Tak se stalo, že „starý Daniel“, jak se mu v Klatovech říkávalo, vychovával svého vnuka.
Karel Hahn se narodil 14. 10. 1868, kmotrem mu byl sám okresní hejtman Karel rytíř z Čenkova a křtil ho Karel Šatra kaplan v Klatovech. Karel Hahn se oženil v Českých Budějovicích s Janou Buštovou, dcerou zahradníka. Její sestra Anna byla provdána za Jana Příbramského, místního fotografa. A právě zde musíme hledat začátek Karlovy fotografické cesty a jeho celoživotní záliby. Proto, když se vrátil s rodinou do Klatov založil si svůj vlastní fotoateliér. Nejprve v domě čp. 36/I. „U Bílého koníčka“ a později koupil od fotografa Eduarda Hofmana v roce 1898 za 9 575 zlatých dům čp. 33/I. ve Zlatnické ulici a následně upravil dle svého do podoby, tak jak jsme ho znali dlouhá léta. Na krásné sgrafitové fasádě byl vyobrazen Jan Žižka s Prokopem Holým a citací kancionálu. Ten zněl: „Každý jest na světě hostem, den ke dni k smrti jen rostem. Co po lakomci zůstane, lidem nevděčným se dostane.“ Měli se ženou šest dětí a nás bude zajímat syn Vladimír.
Vladimír Hahn se narodil 31. 7. 1900 a zdědil po otci fotografickou vášeň. Vyučil se u otce a poté absolvoval Vyšší odbornou školu pro fotochemii a fototechniku v Mnichově. Byl, jako jeho otec, vynikající fotograf. Měli na svoji dobu velmi kvalitně zařízený fotoateliér, samé stojany, lampy, rekvizity a samozřejmě kulisy, takže mohli dělat a také dělali fotografie doma, aniž by museli do exteriéru. Také jejich fotografie, díky profesionální práci a kvalitnímu materiálu jsou dodnes ve špičkové kvalitě a rovnají se dnešním lepším digitálním fotoaparátům. A to jsou některé fotografie starší více než sto let. Sourozenci Vladimíra byli: Zdeněk, učitel v Dolanech a Miřenicích, Jaroslav, který se stal nejmladším docentem na Univerzitě Karlově v Praze, ale bohužel ve svých 33 letech zemřel. Jiří, ten také jako roční dítko zemřel. Karla, ta se provdala do Hlinska na Moravu a Jana, která se provdala a zůstala Klatovům věrná. Vladimír se oženil v pozdějším věku, vzal si Marii Bohuslavovou z Klatov a na sklonku války se jim narodila dcera Alena, která je vnučkou výše zmíněného fotografa Karla Hahna a nebýt jí, tak by tento článek vůbec nevznikl a milovníci klatovské historie by dále nic o svém rodákovi nevěděli.
Rod Hahnů se za ta dlouhá desetiletí rozrostl a je uchycen po celé zemi, a je to až k nevíře co ten malý kluk Daniel na začátku 19. století způsobil. Vždyť jeho potomci Karel a Vladimír zachytili na svých fotografiích dobový čas a historii města Klatov a tím nám zpestřili naší přítomnost. Díky jim.
