Není snad obyvatele našeho města, který by neznal tuto v minulosti velmi populární a oblíbenou hospodu. Její kvalitativní stránka, včetně vybavení a stavebního stavu, klesla za doby socializmu až na úroveň 4. cenové skupiny. Držela se tady jen takzvaná studená kuchyně a záchody „do žlábku“ byly na dvoře. O to více byla lidová a každý den přeplněná. Jako poslední klatovská hospoda používala staré porcelánové pivní tácky. Oficiálně se jmenovala restaurace „Pod Vodojemem“, ale hovorově to byla vždy „Na Poprdě“, zkráceně „Poprda“. Rohový dům čp. 35/V. v Plánické ulici prošel v letech 1992 až 1997 nákladnou celkovou rekonstrukcí a dnes ho Klatované znají pod oficiálním názvem „Hostinec – penzion Poprda“. Restaurace je v provozu od 1. dubna 1998 a penzion od 1. června 2002. Majitelem domu jsou manželé Oldřich a Jaroslava Oudovi. Úroveň hostinské činnosti je velmi dobrá, návštěvnost také a proto je dobře, že tato restaurace pokračuje ve svém provozu. Také proto je třeba zmínit historii hostince a objasnit název. Myslím, že to málokdo zná.
Vše začalo v roce 1883, kdy si obchodník František Nohejl nechal tehdy na východním konci města v bývalém Korálkově postavit zbrusu nový patrový rohový dům. Zároveň se stal hostinským. Celý dům byl dohotovený v roce 1885 a úřední název hostince zněl „V Korálkově“. V té době byl nad novým domem po levé straně ještě další starší dům čp. 26/V., který byl přízemní a byl postavený vysoko na stráni nad starou úvozovou cestou. Tento dům by nebyl nijak zajímavý, kdyby v něm nebýval menší starý výčep se společným lokálem. Jednalo se o první a nejstarší dům za bývalým „korálkovsko jezuitským“ dvorem směrem na Plánici. Jak již jsem uvedl, dům byl postavený na zvýšeném terénu a když šli společensky unavení hosté domů, tak využívali tohoto „pešuňku“ (náspu) jako zkratku k silnici, aby nemuseli jít o pár desítek metrů navíc. Tato zkratka byla vedena směrem ku městu v místě, kde byl potom nový dům čp. 26/V. postaven. To víte, každý se již viděl nejraději doma v posteli. Jelikož někteří měli jistý problém se stabilitou a strmější udupaná cestička jim dělala potíže, zvláště pak při nebo po dešti, tak zmíněný úsek zdolali po vlastní zadnici. Hovorově obecně po prdeli. Takže zkrátka a dobře, hospodě v domě čp. 26/V. se říkalo „Na Poprdě“. V prosinci roku 1883 získal František Nohejl pro svůj nový dům tuto hostinskou koncesi. V tehdejší době se z důvodu ochrany živnosti pečlivě kontroloval vznik nových hostinců. V místě kde již byl zavedený podnik, nebyla velká šance uspět se žádostí o povolení nového hostince. Proto byla velká poptávka o převedení dosavadní činnosti. Bylo mnoho případů, ale ne každý městská rada schválila. V tomto případě nebyl problém. Už jenom z důvodu, že se šlo z horšího prostředí do lepšího, nového. Hosté, štamgasti, si na změnu rychle zvykli, ale název ve své řeči nezměnili. Takže „Poprda“ zůstala. Nejinak tomu bylo i při změně nového majitele domu a hostinského Josefa Netrvala staršího. Byl to člověk velmi znalý své profese, tudíž mezi svými hosty oblíbený a protože bylo (a stále je) ve zvyku uvádět místo i dle jména majitele, začal se normálně užívat název „U Netrvalů“, a to i v úředním styku. Dochovala se v novinách dobová zpráva z 30. ledna roku 1937, kdy Václav Netrval (syn Josefa Netrvala staršího a bratr Josefa Netrvala mladšího) se musel veřejně ohradit proti nařčení, že hostinská činnost, kterou provozovala oficiálně jeho matka Markéta (vdova po Josefovi st), byla prý jen propůjčena z vedlejšího domu čp. 26/V. U pana Čermáka, majitele Šumavanu, doložil a nechal vytisknout prohlášení ve kterém kromě jiného stojí, že výnosem Okresního hejtmanství v Klatovech ze dne 24. prosince 1883, podepsaného hejtmanem Adolfem Kirchnerem z Neukirchenu vlastní rukou pod číslem jednacím 18 876, bylo povoleno přenesení hostinské živnosti z domu čp. 26/V. na dům čp. 35/V. v Klatovech a tím žádná koncese na domě čp. 26/V. nestává. To víte. Lidské závistivé řeči... Když se někomu daří, tak se vždycky nějaká sketa najde... Ono to stejně netrvalo dlouho, po třinácti letech v roce 1950 přišlo znárodnění malých živnostenských provozů a podniků a nastalo socialistické hospodaření pod společným podnikem „RaJ“, všeobecně známé „Restaurace a Jídelny“. Ale to je již nám dobře známá doba, kterou jsem začal toto zjednodušené povídání. Závěrem napíši, že tady bylo vždycky dobré pivo, takže, aby nic nekončilo a vše šlo zdárně i v budoucnu, přeji pivovarské „Dej Bůh štěstí“...
