Přátelé české historie

Hrobka Kordíků z Hořákova

Málo známá církevní stavba v Pošumaví. Není ani památkově chráněná a stojí na soukromém lesním pozemku. Proto současný stav je ze stavebního hlediska doslova havarijní. Najdeme ji pod horní serpentinou ve směru Běšiny - Čachrov.

Hrobka je spjata s osobou Petra Kordíka, majitele Čachrova, Březí a od r. 1845 také Hořákova. (Jeho strýc Kašpar, advokát z Prahy koupil čachrovské panství v exekuci v roce 1792 za 20.000 zlatých). Vlastníkem se stal jeho otec Václav Kordík a následně po jeho smrti Jan Kordík, což byl bratr Kašpara Kordíka. Jan měl syna Petra Kordíka, který se stal strůjcem úspěšného vzestupu, ale také strůjcem postupného pádu. Tento velmi podnikavý muž stál u mnoha iniciativ, které měly za cíl vybudovat panství jako takové, v nadsázce řečeno, malé „Kordíkovo impérium“. Nechal přestavět a nově upravit čachrovskou tvrz se zámkem a přilehlým hospodářským dvorem. Podobné úpravy realizoval i v Březí a v Hořákově, kde se staré objekty přeměnily na venkovské zámečky. Velké investice plynuly i do zřízení vlastních vápenek a dřevozpracovatelských pil. Kupoval také různé nemovitosti v okolí. Vsadil vše na jednu kartu, která v té době vábila mnoho podnikavců, na novou železnici, které měla dle různých návrhů vést z Plzně, přes Klatovy na Ž. Rudu kolem Čachrova či jeho blízkého okolí. Následně mu nevyšla ani varianta s příčnou zemskou železnicí z Klatov do Horažďovic, která sice vedla do Běšin, ale následně se odklonila. Vše vyvrcholilo v roce 1884, kdy na celý majetek byla vyhlášená exekuce. Štěstí v neštěstí bylo, že z rozsáhlého Kordíkova majetku byly vydraženy příbuznými: statek Čachrov synem Františkem Kordíkem za 110.000 zlatých (jen do r. 1891) a statek Hořákov manželem své dcery Marie, Peterem Zippererem z Enggenthalu za 36.000 zlatých.

Hrobku vystavěl Petr Kordík (původně Kordik) v 70. letech 19. století, v době velkorysých přestaveb svých zámečků. Bohužel přesné datum a stavitele dosud neznáme. Ve své době byla hrobka honosná, jenž měla evokovat šlechtický vzhled. Proto hlavní severní průčelí je tvořeno klasicistním stylem se čtyřmi vystouplými cihlovými sloupy a dvoukřídlovými prosklenými dveřmi z masivního dřeva. Hořejší část je doplněna půlkruhovým nadsvětlíkem. Boční zdi mají po dvojici oken s malou klenbou. Uprostřed je menší rodinná kaple s oltářem a velkým vitrážovým oknem, které spojuje na západní straně meziprostor s hlavní zdí. To samé i na druhé straně, takže tato stavitelská chytrost zabezpečila interiéru denní světlo a také jistou ochranu proti mrazu. Bohužel vše v interiéru je od dob socialismu zničené. Na východní straně jsou dveře se schodištěm, které nás zavede do podzemního prostoru, vlastní pohřební hrobky. Vše je zaklenuto do dvou samostatně stojících sloupů. Zde byly vytvořeny dvě zvýšená pole pro uložení rakví. Jsou tady pohřbeni: Petr Kordík (26. 3. 1807 – 5. 6. 1889), jeho manželka Alžběta Kordíková (*1821), rozená Fürthsch-ová v Koutě na Šumavě, generálmajor dělostřelectva Peter Zipperer z Enggenthalu (1826 - 1889). Některé mluvené prameny hovoří ještě o čtvrté dospělé mrtvole (údajně matce Petra Kordíka Monice a jednom dětském těle). Celkem tedy pět těl, možná však jen opravdu tři.

Hrobku jsem osobně navštívil v dubnu roku 2003 v rámci vlastivědných výletů, které jsem dělal ve sdružení Přátelé Klatovska. Zde jsem se seznámil s bližší historií, zejména Petra Kordíka a dosti mne zasáhl neutěšený stav této památky. Mobiliář rozkraden, vše ostatní poničeno a zničeno. Rakve byly z cínových pouzder vyndány, rozstříhány a kosti vyházeny. Nejen v hrobce samotné, ale i venku po okolí. Kdy se tak stalo, přesně nevíme. Nějaké krádeže byly zaznamenány v době 1. světové války (i po ní). Hlavní devastace nastala však po roce 1948, kdy komunistická moc neuznávala privátní majetek a církevní vůbec. Devastace byla, jak z hlediska stavebního, tak z hlediska morálního, hrozná. Časem se začaly objevovat v novinách různé zprávy o satanském kultu různých skupin, které se zde údajně scházely. To vše ve mně vyvolalo aktivitu nějak tuto kauzu ukončit. Kontaktoval jsem přes starostu obce pana Bejvla, majitele pozemku, tudíž i hrobky, pana Jana Kynčla z Prahy a nabídl za Přátelé Klatovska pomoc. Ta spočívala v tom, že členové sdružení bezplatně vykonají brigádu k vyčištění hrobky. Tato dobrovolná akce se konala v sobotu 21. května 2005. Interiér se vyčistil hlavně od sutě a opadané omítky, stěny se ometly a tam kde byla krev, se vše zamalovalo. Žulový kříž se upevnil zpět na čelní stěnu kaple a přidala se plastika Panny Marie s Ježíškem. Okolí se vyřezalo od náletů a různého nepořádku. Hlavní činnost spočívala v kryptě hrobky, kde se srovnala podlaha a cihly na soklech. Zbytky rakví se vynesly pryč a kosterní ostatky se složily na jednu hromádku na vysvěcené prostěradlo. Přítomen byl i vedoucí klatovského krematoria Jaroslav Vizinger, který odborně poradil s následným pohřbením ostatků v rohu krypty. Hrobka byla zbavena nepořádku a krypta zůstala čistá. Tato bohulibá činnost byla panem Kynčlem s povděkem přijata a odměnou všem bylo pohoštění v čachrovské restauraci „U Šedlbaurů“. Členové sdružení Přátel Klatovska tuto akci srdečně přijali, neboť všichni cítili, že konají dobrý skutek. Jednalo se o velmi příjemně strávený den, neboť mezi všemi přítomnými panovala úžasná atmosféra. Pro budoucí paměť uvedu všechny přítomné: Ivan Rubáš z Klatov, Marcel Šíma z Lub, Petr Petr z Petrovic, Ondřej Vansa z Habartic, Jiří Liška z Klatov, Bronislav Kopic z Plzně, Aleš Lavička a Jan Koláček z Nýrska, Milada a Josef Kratejlovi taktéž z Nýrska. Od té doby různé senzace a dohady kolem hrobky skončily. Pokud by si člověk mohl přát ještě lepší konec, tak aby byly všechny okolnosti příznivé a celý objekt jako takový se uvedl do stavu svého vzniku. Snad se toho někdy dočkáme.

Ivan Rubáš, duben 2021