Přátelé české historie

Odpoledne, v pátek 27. září 2019 ve Velkém Boru, před budovou obecního úřadu, přesně v 17:00 hodin byla slavnostně zahájená výstava "Sto let československé a české koruny a poštovní známky". Tuto ojedinělou výstavu vytvořili společně, občanský spolek "Přátelé české historie" z Klatov a Obecní úřad Velký Bor. 

V úvodu došlo k uvítání hostů a veřejnosti. Jako vždy výborně moderoval Václav Drha, který výstavu spoluutvářel. Mezi  mluveným slovem, se kterým se střídal s dalším spolutvůrcem výstavy Ivanem Rubášem, byly pěvecké výstupy  zdejšího, velmi oblíbeného, pěveckého souboru "Velkobor". Slovo také dostal třetí spolutvůrce výstavy Josef Lang z našeho spolku. Závěr venkovní slavnosti byl v režii Pavla Kroise z Klatov, který se veřejnosti prezentoval hraním na pilu. Úplně na konec byly rozdány všem přítomným pamětní listy.

Po této padesátiminutové oficiální části, následoval přesun do výstavní síně "U Trčků", která je součástí obecního úřadu. Uvnitř se již každý návštěvník mohl pohybovat dle svého uvážení a shlédnout ve vitrínách ucelené sbírky československých, potažmo českých a slovenských oběhových mincí, pamětních stříbrných (částečně i zlatých) mincí, papírových státovek a bankovek, a výběrově poštovních známek včetně výročních aršíků. 

Po celou dobu této druhé poloviny vernisáže bylo k mání vynikající občerstvení z kuchyň místních žen, včetně domácích dortíčků, a k pití pravé železnorudské pivo. K poslechu, k tanci, ale hlavně k dobré náladě hráli na harmoniky naši kamarádi "Bráchové" alias František Strnad a Jiří Kaiser. Mimochodem i své pivo čepovali. Velké uznání za činnost v zákulisí, aby vše dobře dopadlo, zasluhují starosta obce Václav Zábranský a Jana Fiřtová.

Suma sumárum. Dvě a půl hodiny příjemně prožitého času. To se do dobrého života počítá.

Marie Uchytilová – Kučová

(17. leden 1924 Kralovice u Plzně – 16. listopad 1989 Praha).

Česká sochařka, autorka slavného pomníku „Lidických dětí“.

(Částečným spoluautorem pomníku byl i její manžel Jiří Václav Hampl).

Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u Otakara Španiela.

Mimo soch a plastik se věnovala medailérství.

Autorka slavné koruny z roku 1957, nejdéle platné československé mince.

Předlohou byla 19letá politická vězeňkyně Bedřiška Synková.

Její samotný životní a pracovní úděl byl morálně rehabilitován až po roce 1990.

Jaroslav Bejvl

(13. duben 1941 Janovice nad Úhlavou – 28. červen 2016 Česká Kamenice).

Český výtvarník a návrhář v oboru skleněných lustrů a svítidel.

Neméně zdatný autor drobné plastiky a medailérství.

Autor pamětní 500 Kčs mince (Josef Lada 1986),

vyhlášené za nekrásnější pamětní minci světa za rok 1986.

Autor zlaté pamětní 10.000 Kč mince „Zlatá Bula sicilská“ (2012),

nejkrásnější české zlaté mince vytvořené po roce 1990.

Spolupracoval s občanským spolkem „Přátelé české historie“ z Klatov

a vytvořil v pošumavském regionu několik pamětních desek.

Michal Vitanovský

(3. květen 1946 Klatovy).

Český sochař a významný medailér.

Vystudoval Vysokou školu umělocko-průmyslovou v Praze u Jana Kavana.

Autor mnoha set medailí a drobných kachlů, neboť od roku 1972 je na „volné noze“.

Autor návrhu řádu „Řád T. G. Masaryka“ (1990) a nejvyššího státního řádu

České republiky „Řád Bílého lva“ (1994).

Alfons Maria Mucha

(24. červenec 1860 – 14. červenec 1939 Praha).

Významný a svých stylem geniální malíř, grafik, ilustrátor, výtvarník a designér.

Autor celosvětově známé „Slovanské epopeje“, kterou vytvořil na zámku Zbiroh.

Autor prvních československých poštovních známek a peněžních státovek a bankovek.

Dne 10. června 1906 se oženil s Marií Chytilovou,

„líbánky“ strávili na chalupě u přítele Jaroslava Špillara v Peci pod Čerchovem.

Kolkování papírových peněz

Jedná se přechodný stav při nedostatku času v rámci politických

a společenských změn.

U nás se kolkování státovek a bankovek jednalo v několika případech.

Poprvé mezi 3. a 9. březnem 1919,

v rámci Rašínovy měnové reformy ve spravedlivém poměru 1 : 1

k rakousko-uherské koruně.

Dne 10. dubna 1919 oficiálně vznikla koruna československá,

která se stala jednou z nejstabilnějších měn na celém světě.

Od konce 1. sv. války se vedly debaty o názvu nové měny

(např. se mělo jednat o frank, groš, sokol, lev, řepa, říp apod.).

Zároveň byl založen „Zlatý standard“

(počátek zlatého pokladu Československé republiky).

Podobná situace, (v tomto případě přetiskem „Slovenský stát“),

proběhla na Slovensku po vzniku samostatného slovenského státu (14. 3. 1939),

kdy se označovaly československé prvorepublikové bankovky nad 100 Kč.

Vše do doby nežli byly vydány nové slovenské peníze.

Druhé kolkování následovalo v poválečném čase po skončení 2. sv. války.

Byly zejména okolkovány slovenské papírové peníze a korunové poukázky.

V tomto chaotickém období po skončení 2. sv. války

byly na území osvobozeného Československa v oběhu peníze pěti měn

(protektorátní, slovenské, říšskoněmecké, maďarské, polské)

a různé vojenské poukázky.

Vše vyřešila a dala do pořádku k 1. listopadu 1945

2. československá měnová reforma.

Třetí kolkování bylo na přelomu let 1992 až 1993,

kdy již bylo politicky rozhodnuto o rozdělení Československé republiky

na samostatnou Českou a Slovenskou republiku.

Tak jako v historii (1919) bylo rozhodnuto o ponechání názvu koruny.

Kolkovalo se zvlášť jak v Čechách, tak i na Slovensku.

Poměr výměny uložených úspor a vyměněných peněz

byl také jako po 1. sv. válce spravedlivý 1 ku 1.

Kolkované bankovky vyšších hodnot platily do konce srpna 1993,

výměna československých peněz u bank byla prodloužena do 31. 5. 1994.

Kolky se tiskly tajně v kolumbijské Bogotě.

Měnová reforma v roce 1953

Třetí československá měnová reforma byla provedena 1. června 1953.

Tehdejší komunistická vláda tímto krokem

potřebovala oslabit dosavadní měnu a zrušit dosavadní přídělový systém.

Oficiálně byl tento krok prezentován jako

vítězství pracujícího lidu a políček doznívajícímu kapitalismu.

Ve skutečnosti to však bylo ožebračení všech občanů.

Byly znehodnoceny úspory, zrušeny vázané vklady, různé polostátní

a spolkové fondy určené pro budoucí důchody vkladatelů.

Anulováním dluhů státu vůči domácímu obyvatelstvu

šlo o faktický státní bankrot.

K provedení měnové reformy došlo navzdory tvrzení

presidenta republiky Antonína Zápotockého,

který ještě v pátek 29. května veřejnost ujišťoval, že „naše měna je pevná

a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé“.

Druhý den, 30. května po páté hodině večerní

předseda vlády Viliam Široký v rozhlase oznámil,

že stávající bankovky budou platit pouze do konce měsíce května.

Počínaje pondělím 1. červnem byly vyměňovány za nové,

které byly již v předstihu vytištěny v Sovětském svazu.

Mzdy a ceny se přepočítaly v poměru 1 : 5.

Hotovost do 300 Kčs na osobu taktéž v poměru 1 : 5.

U všech ostatních forem (včetně hotovosti právnických osob)

šlo již o poměr 1 : 50.

Kontrolované vklady byly odstupňovány

(do 10 000 Kčs 1 : 6,5, do 20 000 Kčs 1 : 10, do 50 000 Kč 1 : 25,

nad 50 000 Kč 1 : 30.

Reformu většina obyvatel pochopila jako velkou krádež,

protože, členové komunistické strany dostávali lepší kurs.

V některých městech došlo po reformě k nepokojům, zejména mezi dělníky.

Největší odpor vzbudila měnová reforma v Plzni, kde byly ve "Škodovce"

 úmyslně vyplaceny mzdy dříve nežli ve výplatním termínu.

Došlo k tzv. „Plzeňskému povstání“.

Nepokoje byly potlačeny silou a účastníci kriminalizováni.

       Světová rarita

Český národ v podobě nejzápadnější slovanské výspy nezanikl z důvodu

nesmírného přírodního bohatství, kdy přemyslovští knížata a králové

(a po nich pochopitelně všichni další),

využívaly těchto zdrojů, hlavně zlata a stříbra,

 k uchování nezávislosti, své osobní a zemské.

V této souvislosti je vhodné připomenout měnovou reformu

českého krále Václava II. v roce 1300 a vznik nové mince – pražského groše.

Současně vydal „Ius regale montanorum“ (Královské horní právo),

které navázalo na starší Jihlavská horní práva.

Jedná se o nejstarší ucelený hornický zákon na světě.

V souvislosti s dolováním vzácných kovů a dalším bohatstvím

si České království vydobylo svoji pozici ve střední Evropě.

Bohužel toto bohatství bylo jádrem mnoha závisti, sporů a válek.

V Jáchymově (Joachimsthaler) se začaly na začátku 16. století (1519 až 1528)

razit nové velké stříbrné mince, které měly v římské říši nahradit

nedostatkové zlaté floreny. Označení Thaler (tolar) se velmi rychle ujalo

v celé německy mluvící Evropě a záhy i v Americe (dolar).

České produkce denárů, grošů, tolarů, dukátů, koruny od konce 10. století,

je v souladu s tím nejlepším co svět v tomto oboru dokázal.

V současnosti (2018), Česká národní banka nechala ze svých zlatých rezerv,  

zhotovit obří zlatou minci o nominálu 100 miliónů korun

k výročí 100 let československé koruny.

Měří v průměru 53,5 cm, šíře 4,8 cm, váží 130 kg, autorem návrhu

je Vladimír Oppl a byla zhotovena v liberecké a vídeňské mincovně.

Jedná se druhou největší zlatou minci na světě všech dob.