Přátelé české historie

330. výročí zázraku Panny Marie v Klatovech

Zanedlouho o klatovské pouti, 8. až 12. července 2015, si budeme připomínat zázračný obraz Panny Marie Klatovské a jen někteří zasvěcení budou vědět, že je tomu již dlouhých 330 let od oné příhody, která změnila naše město. Pojednání tohoto skutku, krev ronící Panny Marie, je víceméně popsáno v každé publikaci o Klatovech. Málo kdo ale ví, že od roku 1685 vznikaly v místních malířských dílnách kvalitní kopie zázračného milostného obrazu, které po vysvěcení přebíraly dar milostného obrazu. Je dokázáno, že i tyto kopie dopomohly svým věřícím vlastníkům, např. k uzdravení nebo k určité nápravě věci. Významné klatovské rodiny si nechávaly namalovat velké obrazy s klatovskou Madonou a s vyobrazením města. Ty se stávaly dominantními v domácích oltářích a můžeme je považovat také za obrazy milostné. Svým způsobem a vývojem slovního významu se na tyto obrazy můžeme dívat také jako na milostivé, milosrdné, milostiplné, blahoslavené, blahodatné či dobrotivé. Prapůvod onoho významu je od slova milost, smilování, smilovat se.

Na začátku 20. století začalo klatovské muzeum do svých sbírek zařazovat tyto velkolepé obrazy s vedutami města a je velká škoda, že u podstatné části této sbírky dnes už nevíme, z které vážené klatovské rodiny byl obraz darován. V současné době muzeum vlastní na tři desítky těchto unikátů. Jsou umístěné v depozitáři a čekají na své zrestaurování.

Občanský spolek „Přátelé české historie“ společně s „Vlastivědným muzeem Dr. Hostaše“ vybrali podstatnou část těchto obrazů a vytvořili specifický unikátní obrazový soubor. Na velkoplošném formátu, na křídovém papíře a ofsetovým tiskem zhotovené obrazy byly vydány v symbolickém počtu 330 kusů. Závěrem dodám, že tento soubor v této ucelené podobě ještě nikdo na vlastní oči neviděl.         

Kaple  Zjevení  Panny  Marie lidově zvaná „Chaloupka“

Barokní kaple, údajně z roku 1686* (tento údaj je na pamětní desce, ale pravděpodobně je správnější údaj rok 1708), je prostá stavba obdelníkového tvaru s absidou na východní straně se sedlovou střechou zakončenou cibulovitou věžičkou, ve které byl zavěšen zvon Panny Marie z roku 1759 od zvonaře Petera Antoniuse Jacominiho. V naší době, již několik desetiletí, je viděn ve stálé expozici klatovského muzea.  V současnosti má kaple nový zvon, zhotovený a umístěný asi až v 90. letech 20. století. Vnitřní strop je zaklenut půlkruhovou valenou klenbou, která je rozdělená na dvě části ve které se kolmo stýkají dvě a dvě samostatné okenní zaklenutí. V prostoru mezi dvěma svorníky je vymalovaná barevná freska s Ježíšem Kristem. V presbytáři je malá křížová klenba s hřebínky. Na severní i jižní straně jsou dvě okna s půlkruhovými klenbami, které jsou zakomponovány do centrální klenby. Na nedochovaném oltáři z roku 1708 byla kopie obrazu Panny Marie Klatovské. Tento obraz se v kapli ještě nachází. Kaple má barokní štít s malým oknem směřovaný na západ a do roku 1996 byl vyzdobený čtyřmi sochami. Ve štítovém okně byl vymalovaný obraz Panny Marie Klatovské. Vchod je jednoduchý, s dvojkřídlovými dveřmi, žulovým ostěním a překladem, a vedle vchodu po obou stranách jsou barokní niky, bohužel dnes již bez soch. Nad vchodem je, kdysi zamalovaná, freska či malba. V 80. letech 20. století usiloval tehdejší socialistický režim, z důvodu blízké panelové výstavby, o zbourání, ale díky postoji Patera Antonína Šestáka se tento záměr neuskutečnil. V roce 1996 kaple prošla statickým zajištěním, ale celkově potřebuje rekonstrukci. V příštím roce 2009 ** možná na tuto opravu dojde, neboť jsou reálné předpoklady, že finanční dotace na rekonstrukci budou realizovány. Kaple je kulturní nemovitou památkou.

* -  Roku 1668 koupil Jiří Prunar s manželkou Lidmilou za 73 zlatých tzv. Trávníčovskou chalupu. Po nich tam byl jejich syn Samuel. Prunar byl sklenářem - proto se také uvádí v různé literatuře, že bydleli ve „sklenářově chalupě“. Po zázraku byla chalupa odkoupena městem a roku 1687 vyplacena Prunarovi částka 150 zlatých. Roku 1708 byla městem dána částka 361 zlatých na stavbu kaple - proto se musí ověřit údaj roku 1686 o stavbě kaple „Zjevení Panny Marie tzv. Chaloupka“ - vše dle kroniky města Klatov Jindřicha Vančury, 4. díl, 654 strana.

** - Rok 2009 dle očekávání přinesl opravu venkovního pláště, cihlové římsy a původní fresky nad hlavním vchodem. Stavební práce prováděla osvědčená štukatérská firma ARS ŠTUKO spol. s r. o. z Klatov. Na své místo se v červnu toho roku též vrátily níže uvedené sochy sv. Anny, sv. Jáchyma a obou andělíčků.

              Slavnostní odhalení pamětní desky

V roce 1934 byla na kapli, z našeho pohledu vpravo od vchodu, umístěn bronzová informační deska o rozměrech 60 cm x 40 cm, kterou zhotovil Bohuslav Ulč a odlil Emanuel Kolerus z Klatov. Tato deska patřila do souboru zhotovených desek Spořitelnou města Klatov, který byl darován městu Klatovy. Bohužel několik desek bylo časem odinstalováno či zcizeno (Mercandinovy sady, kostel sv. Anny, Parkány) a také kaple „Chaloupka“ byla postižena. Zde se na krádež přišlo kolem 11. dubna 2006. Hodnotu modelu a odlití desky (40.000 Kč) zcela uhradil patriot pan Karel Král, který je jako donátor uvedený přímo na desce. Autorem nové desky je český medailér, Jaroslav Bejvl (* 1941 Janovice n/Úhl.) žijící v České Kamenici a odlití provedla firma Hejtmánek Praha. Deska je zhotovena z umělé pryskyřice s bronzovým práškem vytvářející kovovou patinu a její rozměry jsou 60 cm na šířku a 45 cm na výšku. Na této akci se podílela také římskokatolická farnost Klatovy. Vlastní instalace byla 6. července a slavnostní odhalení desky spojené se mší a vysvěcením proběhlo v úterý 8. července 2008.

                      Sochařská výzdoba kaple a okolí

Je to až neuvěřitelné, ale tento malý prostor obsahoval v minulosti osm pískovcových soch. Na štítě byly dva barokní andílci a další dvě sochy světců. Pravděpodobně jde o sv. Jáchyma a sv. Annu. Tyto čtyři sochy byly v roce 1996 sundány firmou ŠTUKO ARS, následně restaurovány a dnes jsou umístěny v arciděkanském kostele. (** Vráceny na své místo po rekonstrukci kaple v červnu r. 2009). Ve výklencích byly umístěny sv. Jan Nepomucký a Panna Marie. Tyto venkovní sochy měly barevnou polychromii. Panna Marie zmizela na začátku 50. let 20. století neznámo kam. Jan Nepomucký zde byl k vidění ještě v 1. polovině 70. let (dle fotografie z r. 1974). Poté byla socha poničena pádem a zlomena vejpůl. Její části ležely do r. 1990 uvnitř zavřené kaple a později převezeny na faru. V roce 2011 byla socha kompletně zrestaurována Bořivojem Rakem, ale bohužel umístěna na jiné místo. Dnes jí najdeme v nice průjezdu bývalé jezuitské koleje na náměstí. Všechny čtyři sochy byly barokní a vznikly v době prvních let kaple (cca 1705). Před kaplí najdeme sochu Panny Marie Immaculaty z roku 1746 s nápisem „Nad hvězdy krásná, nad slunce jasná. Matko Páně, pros za nás. AVE“. Kdysi stávala před hradbou vedle schodů a byla sem převezena v roce 1898, ale nevíme odkud. Druhá socha je sv. Václav z roku 1772 s chronogramem „SANCTVS  WENCESLAVS  SIT  MEDIATOR“, která do roku 1924 stála u vchodu do Špirkovského mlýna (dnes Okresní soud). Poté byla umístěna na levou stranu u vchodu do kaple. Kolem roku 1979 byla přemístěna na své nynější místo. Jedná se o jedinou rokokovou sochu v Klatovech a obě sochy na žulových podstavcích jsou nemovité kulturní památky.

                      Legenda o klatovském zázraku

Po Třicetileté válce někdy kolem roku 1650 přišel z italské z vesnice Re ležící u jezera Lago Maggiore do Klatov kominík Bartoloměj Rizzoleti (r. 1652 byl přijat za měšťana). Usadil se zde, oženil se, ale jelikož s manželkou nemohli mít děti, tak si vzali jako schovanku (dnešní adopce) Annu rozenou Rýmerovou. Ta se v dospělosti vdala za místního krejčího Ondřeje Hirschbergera. Ten byl pravý opak svého tchána, řemesla si příliš nehleděl a často se díval na dno džbánku... Věno manželky se časem utratilo, přišly dluhy a často se museli stěhovat. Naposledy bydleli v chalupě čp. 99 Klášterského předměstí. Z celého majetku zbyl jen mariánský obraz, se kterým jeho tchán přišel do Klatov. V té době, když na rodinu dolehla opravdová bída, přišla i nemoc dětí. Hirschberger se snad opravdu ze zoufalství začal u obrazu modlit a děti se uzdravily. Na mysl mu přišla odvážná myšlenka, jak si dopomoci z bídy. Jelikož zbožnost lidí v té době byla velká a patřila k normálnímu, tehdejšímu životu, začal modlením u obrazu „léčit“ i své známé a kupodivu úspěšně. Hlavní zázrak se stal v neděli 8. července roku 1685, kdy obraz bez příčiny začal potit krev. Zpráva se rychle rozšířila po městě, vyvolala senzaci a davové šílenství. Jezuita Loučanský  byl k celé věci nedůvěřivý a žádal vysvětlení, avšak děkan farního kostela Pater Jan Vojtěch Štodlar a císařský rychtář města Jan Filip Hoch z Hochu byli jiného mínění. Spěchali na místo zázraku a „očitě spatřili pravdu“. Obraz byl přenesen do kostela na hlavní oltář, aby lid v co největší míře mohl vidět tento zázrak. Tento „diplomatický tah“ obou pánů měl za důsledek to, že celé město a okolí podlehlo této atmosféře ve městě a dá se to přirovnat k euforii osvobození města v květnu 1945. V Praze byla vytvořena nezávislá světská komise a ta, mimo jiného, na základě očitých svědků z řad lidí rozhodla o pravosti zázraku. Na jejím základě v neděli 23. září roku 1685, což je v těchto případech uznávání zázraků kupodivu velmi krátká doba, uznal tento jev za zázrak přímo pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Vize děkana a rychtáře o vytržení města z letargie a o jeho nové prosperitě se naplnila a již následující rok na první pouť druhou neděli v červenci, v den zázraku, přišlo do města na mnoho tisíc poutníků. Prosperita města šla nahoru a instinkt hlavních aktérů, že „by z toho něco mohlo býti“, se potvrdil. My jim za to dnes můžeme jenom poděkovat, neboť nebýt tohoto zázraku, nepřišly by do města takové peníze, za které se postavily nové barokní Klatovy. A jak dopadl tento příběh? Na místě chaloupky se postavila nová kaple Zjevení Panny Marie lidově zvaná „Chaloupka“ a náš Hirschberger byl jmenován opatrovníkem obrazu a dostal dědičně k obývání tzv. „Vovsovský domeček“. Skončil však podivnou smrtí. Jednou při strojení oltáře stál na žebříku, ten podklouzl, Hirschberger se lekl a při škubnutí si natrhl žilku na krku. Ten mu otekl a do tří dnů zemřel. Jeho potomci se udrželi v této službě až do roku 1899, kdy vymřeli po meči.

                                  Milostný obraz

Tato kopie původního obrazu z kostela sv. Mauricia v Re v Itálii, který byl vytvořen již v období 13. až 14. st. dle vzoru byzantských ikon byla namalována ještě ve své domovině a dnes je umístěna na hlavním oltáři arciděkanského kostela Narození P. Marie v otočném rámu. Od roku 1699 se nosí v čele církevní, každoroční poutě její další kopie a logicky vzato časem vznikaly další kopie, které mají také věřící sílu milostného obrazu. Najdeme je na domech, oltářích, hřbitově, božích mukách, na pranýři u Kašperských Hor či jako obrazy v mnoha rodinách. Na obraze jsou napsány dvě věty:

„IN  GREMIO  MATRIS  SEDET  SAPIENTIA  PATRIS“  - „V lůně Matky sedí Moudrost Otcova “.

„RITRATTO  DELLA  IMAGINE  MIRACOLOSA  MADONNA  DE  RE  IN  VALLE  DI  VEGEZZO“ – „ obraz podoby zázračné Panny Marie z Re v údolí Vegezo“ (volný překlad).

Sepsal Ivan Rubáš v r. 2008, s pozdějším doplněním (2009 a 2012)