150 let klatovského Sokola
150 let klatovského Sokola
Čtvrtek 7. června 2018 byl krásný den. Od rána. Nejen počasím, neboť bylo teplo a slunečno, ale i pohodou. Jako kdyby bylo něco „mimořádného“ ve vzduchu. A také že ano.
Členové občanského spolku „Přátelé české historie“, bratři a sestry v sokolské jednotě a všichni další klatovští patrioti se těšili na svoji výroční slavnost, kterou společně iniciovali. Tou bylo slavnostní odhalení pamětní desky k 150. výročí založení klatovského Sokola a následný společenský, sportovně kulturní program.
Vše začalo zapískáním na píšťalku přesně v 17:00 hodin se slovy moderátora: „Začínáme“. Vzápětí začal pěvecký sbor „Lada“ zpívat sokolskou „hymnu“ „Šestého července“ a poměrně hodně přítomných lidí se přidalo. Po krátkém uvítání bylo přistoupeno k slavnostnímu odhalení pamětní desky. Tohoto čestného úkolu se zhostili: starosta města Klatov Rudolf Salvetr, místostarosta města Václav Chroust, starostka klatovské sokolské jednoty Iveta Lízancová, reprezentant spolku Přátel české historie Miloslav Řezáč a autorka desky Zuzana Kantová. Zároveň při tomto aktu byly rozvinuty sokolské prapory. Prapor klatovské jednoty nesl náčelník Ladislav Šmucr a prapor šumavské župy nesl ex starosta župy Josef Suda. Musím připomenout, že toto veškeré dění probíhalo venku v prostoru před hlavním vchodem sokolovny na konci pěší zóny. Opět na pokyn moderátorovy píšťalky se všichni přítomní přesunuli do hlavního sálu krásné secesní sokolovny.
Zde před plným publikem došlo v krátkém úvodu k představení konferenciérů slavnostního podvečera, Ivety Lízancové a Ivana Rubáše. Na úplném začátku dostali slovo hosté, představitelé města, nejprve Rudolf Salvetr a po něm Václav Chroust. Jejich projevy byly sympatické s ohledem k sokolské historii. Po nich vystoupila se svým příspěvkem autorka desky akademická sochařka Zuzana Kantová. Poděkovala, mimo jiného, za pomoc při instalaci desky, která se realizovala den předem, ve středu večer za účasti otce Jana Kanty a přítele Petra Krátkého. Náklady na desku v částce 24.000 Kč si oba spolky spravedlivě rozdělily napůl.
První blok kulturního programového vystoupení byl v režii souboru „Šumavánek“, který lidovým tancem předvedl velmi pěkné ztvárnění bezprostředního dětského vjemu. Po něm Iveta Lízancová představila činnost současné sokolské jednoty. Druhý blok byl vyplněn tanečně pohybovým vystoupením taneční skupinou „Krok“, kde mladší dorostenky bravurně předvedly skladbu na antické téma a v druhé části starší dorostenky zacvičily moderním tancem svoji skladbu, která byla taktéž zvládnuta s citem pro taneční pohyb. Další pauza byla vyplněna prezentací činnosti spolku „Přátelé české historie“, což byla úloha pro moderátora Ivana Rubáše. Třetí blok byl složen z několika gymnastických sestav mladších a nejmladších žákyň, které se sdružují v sokolské „gymnastické školičce“. I tady byl potlesk přihlížejících při každém vydařeném cviku slyšet až na ulici. V poslední pauze byla veřejnosti představena nová brožura „Klatovská historie č. 7 – 150 let klatovského Sokola“, kterou premiérově uvedl sám autor Ivan Rubáš. Seznámení s bohatou historií českého, potažmo klatovského Sokola bylo pro mnoho lidí překvapující a zároveň potěšující. Resumé byla první věta z úvodu: „Věnováno všem bratrům a sestrám, kterým Sokol zasáhl do života a obohatil jejich život…“ a též věta poslední: „Však si to všichni bratři a sestry se sokolem v srdci za životní věrnost zaslouží…“ Čtvrtý poslední blok byl vyplněn divadelním „sólo kusem“ členky ochotnického souboru „Rynek“ Evy Krausové, která pro svůj humorný vstup „použila“ i dva mužské elementy z řad diváků. Závěr byl v režii moderátorského dua a rozdávání brožurek a pamětních listů všem přítomným, což bylo vřele kvitováno.
Po hodině a půl trvajícím programu následovala volná zábava, ke které, jak k poslechu i tanci, hrála dechová kapela „Lada“. Při této hodinové zábavě bylo k mání občerstvení, které z poloviny bylo zakoupeno a z poloviny bylo vytvořeno ženskou částí našeho spolku a sokolské jednoty. Jednalo se o domácí dobroty, slané i sladké, chlebíčky, jednohubky, pomazánky a jiné. Z koupeného se jednalo o chlebíčky z „Masowestu“ a dortíčky ze „Zemědělky“, které učni vyrábějí dle poctivé receptury. K pití kromě minerální vody bylo i točené pivo. Všichni zůstávající se velmi dobře bavili a sdělovali si navzájem svoje vlastní zážitky, například, kdy chodili cvičit do Sokola, když vlastně úředně neexistoval. Vše končilo kolem osmé hodiny, takže se jednalo o vynikající společenskou akci, která svojí lidovou upřímností a srdečností předčila většinu současných „profesionálních“ banketů podobného typu.
Proč píši tuto zprávu až nyní, bezmála měsíc po celé slávě? Z prostého jednoduchého důvodu. Protože tento mimořádně srdečně emotivní zážitek nemohl být „vstřebán“ hned během několika hodin, ale musel se natrvalo do paměti ukládat postupně po několik dní. Proto všem zainteresovaným je přáno sokolské „Nazdar !!!“.
