Přátelé české historie

 Co zde bylo? Dobrá otázka. Za necelé tři měsíce se postavilo zhruba na třicet vesměs dřevěných staveb. Hlavní a pochopitelně největší stavbou byl výstavní pavilón pro průmysl a živnosti. Další pavilóny byly určeny pro lesnictví, pro nábytek a velkou popularitu a zájem byl o pavilón s potravinami. Však to známe i dnes. Kde je jídlo a něco zdarma k ochutnání, tak tam je nával. Úspěšný byl pavilón zahradnický, zejména kvůli slavným klatovským karafiátům. V budově rolnické školy byly expozice zemědělství, školství a české samosprávy. Dále zde byly menší samostatné stánky místních a mimoklatovských firem a spolků. Velmi zajímavý byl pavilón Klubu českých turistů, kteří mimo poučné expozice vystavěli na svém místě i rozhlednu, z které bylo vidět na Šumavu. Celý den v hudebním pavilóně hrála muzika, kde se střídaly různé sbory a dechové kapely z celého okolí. Pro návštěvníky s dětmi tu byl připravený dětský zábavný koutek, kde si děti hrály. Měly tady houpačky, kolotoče, Diogenův sud a mnoho dalších atrakcí. Každý den byla nějaká hlavní soutěž. Například volba královny krásy, závod krasavců, přehlídka dětských kočárků, dětský den, pouštění balónků, různé loterie štěstí a mnoho dalšího. Pro dospělé byly připraveny například kouzelnické i divadelní představení. Velmi populární byl kabaret a také místní výstavní biograf promítal krátké veseloherní reportáže, kde byl hraný obraz prokládán psaným textem. Jelikož bylo léto, večery byly teplejší a také bylo déle vidět, tak mnohdy, zejména v sobotu a v neděli odpoledne a večer zde bylo více lidí nežli ve městě. Prostě a jasně, lidé se chtěli bavit. Nesmím zapomenout na oblíbené sezení v místní výstavní restauraci, kterou si na výstavišti zřídil František Svoboda, hostinský a majitel domu „U Kanónu“ čp. 123/I.v Pražské ulici. I tady bylo každý den rušno... Při cestě na výstaviště se šlo kolem, tehdy nové budovy Spořitelny města Klatov (stavěna v letech 1905 až 1907), kde bylo z větší části umístěno městské muzeum a tady byla po celé dva měsíce umělecká výstava, která byla oficiálně součástí Pošumavské výstavy. Ještě upozorním na jednu věc. Všechny cesty byly perfektně upraveny udusaným jemným pískem a střed výstaviště zdobil květinový koberec ve kterém klatovští zahradníci z květin vytvořili český královský znak, jakožto symbol samostatné státnosti „Království Českého“. Mnoho lidí dnes ani neví, že právoplatné státoprávní uspořádání naší země do státního převratu v říjnu 1918 bylo České království, i přesto, že bylo součástí Rakousko-Uherské říše.

 Zajímavostí výstavy byla návštěvnost. Že byla hojná netřeba zdůrazňovat, to se ví, jen upozorním na fakt, že první neděle výstavy byla rekordní. V tento den výstaviště navštívilo 12 135 platících návštěvníků. Nevídané. To bylo, co do počtu obyvatel, skoro celé město. Je pravda, že tomu příznivě nahrály tři okolnosti. Za prvé, bylo krásné počasí a svítilo sluníčko. Za druhé, lidé byli již dlouho předem natěšeni, neboť se vědělo o chystané velkoleposti výstavy. A za třetí. V tento den byl v Klatovech sjezd agrární strany a Klatováci se „mušili tůtím“ pochlubit. Celkem výstavu za dva měsíce navštívilo cirka přes sto tisíc návštěvníků. A k tomu zdarma ještě několik desítek stovek hostů a hodně malých dětí. Další zajímavostí bylo, že na výstavu přijely i dva zvláštní vlaky. Jeden z Prahy, který byl obsazen železničními úředníky a druhý z Plzně, odkud přijeli poštovní zřízenci i s vlastní hudbou. A do třetice ještě jedna zajímavost. Ta se stala ve čtvrtek 26. srpna. To si výstavu přijela osobně prohlédnout Jeho Excelence místodržitel království Českého Karel, hrabě Coudenhove.

Co napsat závěrem. Jen to, že po skončení výstavy se pavilóny rozebraly, všechny exponáty odvezeny vystavovatelům a další použitelné věci se následně využily k dalšímu zpracování. Pozemek výstavy byl časem z větší části zastavěn. Byly postaveny soukromé vilky, obchodní škola (dnešní Masarykova základní škola) a Zemská hospodyňská škola (později za socializmu si zde pamatujeme kvalitní vojenskou nemocnici). Na „dožití“ byl hudební pavilón umístěn na západní stranu vrchu Vodojemu a jeho zbytky zděných základů tam byly k vidění ještě po druhé světové válce. Další dřevěný pavilón společně s hlavní bránou byl umístěn při tenisovém hřišti, nedaleko koupaliště u Mercandinových sadů (dnes tady je parkoviště OD Kauflandu). Lidově se koupališti říkalo „Plivátko“. No, a dále zbyly jen nějaké medaile, fotografie, tiskoviny a vzpomínky. Bohužel lidé, kteří výstavu pamatovali, již nežijí a tak vzpomínky oživuji z vyprávění rodičů dnešních nestorů a z dobových zpráv. Připomínat pěkné, záslužné a bohulibé události z dob našich předků je nejen povinnost naší generace pro potřeby budoucím, ale i chvályhodné a šlechetné. Tuto dobrovolnou činnost v Klatovech vykonává republikové občanské sdružení „Přátelé české historie“.